Nejnovější fotografie
Zelení stromoví akrobati
Zelení stromoví akrobati
Chovateli, který chce začít s chovem žab, padne pravděpodobně při výběru v teraristické prodejně do oka některý z pestrých druhů rosniček. Takový terarista má potom opravdu z čeho si vybírat. Vždyť v tropickém a subtropickém pásmu téměř celého světa žije skoro 500 druhů těchto nádherně zbarvených klenotů přírody. V zajetí se samozřejmě běžně chová jen několik nejznámějších zástupců čeledi rosničkovitých, se vzrůstající oblibou teraristiky jich však stále přibývá. Stejně jako ostatní exotičtí tvorové si i žáby našly cestu do lidských příbytků v poměrně nedávné době. Ovšem s jednou výjimkou - již odedávna si lidé doma drželi v lahvích s žebříčkem rosničky. Věřili, že podle toho, jak vysoko na žebříček rosnička vyšplhá, je možno předvídat počasí. Díky této pověře se rosničky staly pravděpodobně nejstaršími živočichy chovanými v teráriu.
Zástupci čeledi rosničkovitých (Hylidae) osídlili úspěšně tropy a subtropy všech kontinentů s výjimkou Afriky a části jižní Asie a několik druhů se přizpůsobilo i podmínkám mírného pásma. Na tak velkém území se vyvinulo několik set druhů těchto žab rozličné velikosti, zbarvení i způsobu života. Nejmenší rosničky jsou sotva 4 centimetry velké, samice největších druhů mohou dosáhnout délky i 15 centimetrů. Většina rosniček patří mezi stromové druhy žab, jen málo z nich se přizpůsobilo životu na zemi. Rosničky dokáží bezpečně šplhat i po těch nejhladších listech rostlin a v zajetí se bez problémů udrží i na skleněných stěnách terária. Konce všech prstů mají totiž rozšířené, čímž vznikají kruhové přísavné polštářky. Ty pracují na podobném principu jako gumové přisávací háčky na zeď. Každý polštářek je podložen pružnou chrupavkou, kterou může rosnička pomocí zvláštního svalu prohnout a vytvořit tak podtlak, který ji udrží i na tom nejhladším podkladu. Aby byly mezi listy stromů nenápadné, jsou většinou rosničky zbarveny zelenavě nebo šedavě. Některé druhy, například listovnice rodu Agalychnis, však uvádějí svou pestrostí v úžas každého pozorovatele. Mají velké zářivě červené oči, oranžově zbarvené prsty na předních i zadních končetinách a na bocích zářivě modré vzorování na zeleném podkladě. Navíc je většina druhů rosniček nadána schopností měnit zbarvení těla podle podkladu, na kterém právě sedí. Naše rosnička zelená může například během několika minut změnit barvu od sytě zelené přes žlutozelenou až k hnědošedé. Někteří jedinci se dokonce mohou zbarvit namodralými odstíny.
Většina rosniček obývá teplé oblasti Země a je proto na rozdíl od severněji žijících druhů aktivní po celý rok. Druhy mírného pásma musí naproti tomu přečkat chladnější část roku ve stavu zimního spánku. Ne všichni jedinci téhož druhu však musí nutně přezimovat. U nás například rosničky zelené opouštějí své zimní úkryty až v březnu nebo v dubnu, populace obývající severní Afriku a středomoří nepřezimují vůbec.
Střídání léta a zimy nebo období dešťů s obdobím sucha mají zásadní význam pro rozmnožovací aktivitu rosniček, které si musí dobře načasovat páření a vývoj pulců na dobu, kdy budou vhodné podmínky a dostatek potravy. Oteplení nebo příchod dešťů proto u mnoha druhů rosniček působí jako startovací mechanismus rozmnožovacího chování. Chce-li chovatel takový druh rozmnožit, musí se seznámit se střídáním podnebí v jeho domovině a co možná nejvěrněji tento cyklus v teráriu napodobit. V období rozmnožování se samečkové začínají ozývat silnými hlasy a lákat k sobě samičky. Při volání nafukují ozvučný měchýřek, který mají uložený pod hrdlem a který mnohonásobně zesiluje jejich hlas. Když přivábí samičku, vleze jí sameček na záda a pevně ji sevře předními končetinami okolo hrudníku. Samička začne klást vajíčka, která sameček ihned oplozuje. V jedné snůšce může být více než tisíc vajíček. Většina rosniček klade vajíčka volně na dno vodní nádrže nebo na listy vodních rostlin a ihned po páření snůšku opouští. Nechráněným vajíčkům a drobným pulcům však hrozí ve vodě mnohá nebezpečí. Některé druhy rosniček si proto osvojily velmi zajímavé způsoby, jak své potomstvo co nejlépe zabezpečit. Některé druhy kladou po vzoru šípových žab vajíčka do malých kalužinek vody v úžlabí listů pralesních rostlin, do takzvaných broméliových jezírek. Tam se pulci nemusí obávat žádných dravců. Některé druhy rosniček nosí snůšku nebo i drobné pulce na zádech nebo v kožních záhybech na bocích a do vody vypouštějí značně vyvinuté pulce, kteří jsou již schopni se o sebe postarat. Rosnička druhu Hyla faber dokonce pro své potomstvo staví při okrajích vodních nádrží malé bazénky oddělené od okolní vody, kde se pulci mohou nerušeně vyvinout v dospělé žabky. Listovnice rodu Agalychnis zase kladou vajíčka do „hnízd“ tvořených dvěma k sobě přiloženými listy stromů rostoucích nad vodou. Zde se pulci nerušeně vykulí a spadnou do vody, kde se začnou shánět po potravě. Živí se drobnými vodními živočichy. V zajetí rádi přijímají vločkové krmivo pro akvarijní rybičky a později i nitěnky. Za několik měsíců prodělají pulci metamorfózu. Doba, za kterou k proměně dojde, závisí na druhu rosničky a především na teplotě vody, ve které se pulci vyvíjejí. Dospělé žabky loví pohyblivý hmyz nebo dešťovky úměrné své velikosti. Krmit je začínáme brzy po metamorfóze.
Protože většina rosniček žije stromovým způsobem života, zařizujeme pro ně terárium skříňového typu s větvemi a rostlinami na šplhání. Na dně je vhodné vybudovat nádržku na vodu, která je důležitá zvláště v období rozmnožování. Vlhkot vzduchu v teráriu by se měla pohybovat v rozmezí 80 až 98% podle požadavků jednotlivých druhů. Velmi důležité je dodržet střídání teplot během dne i roku, které se mění podle toho, odkud daný druh rosniček pochází. Ty druhy rosniček, které jsou běžně k dostání v chovatelských prodejnách, patří většinou k méně náročným druhům a při dodržení základních podmínek chovu a každodenní péči dobře prospívají a svým chovatelům poskytnou mnoho radosti a zajímavých zážitků při pozorování jejich životních zvyků.