Nejnovější fotografie
Žahavý domov
Žahavý domov
Korálový útes obývá obrovské množství druhů rostlin a živočichů, kteří vytvářejí neobyčejně složitý celek. Jednotlivé jeho části jsou pospojovány komplikovanou sítí vzájemných vazeb a vztahů, mezi nimiž lze nalézt mnoho příkladů vzájemného přizpůsobení se a oboustranně výhodného chování různých organismů. Učebnicovým, nicméně velmi zajímavým příkladem je soužití mořských sasanek s nejrůznějšími živočichy, kteří se uchylují pod ochranu jejich žahavých chapadel.
Nejčastějšími nájemníky sasanek jsou drobné rybky z čeledi sapínovitých (Pomacentridae), které dostaly podle svého pestrého zbarvení český název klaun. Asi 25 druhů klaunů patří do rodu Amphiprion, jen jeden druh byl vyčleněn do blízce příbuzného rodu Premnas. Na soužití s klaunem si musí vybraná sasanka zvyknout. To jí obyčejně zabere několik hodin, někdy ale trvá vzájemné zvykání i více dní. Klaun totiž není proti jejímu jedu imunní a sasanka se musí naučit nepoužívat proti němu svých žahavých buněk. Dosud se přesně neví, proč sasanka klauna nezahubí stejně jako jinou kořist, několik pravděpodobných vysvětlení však již existuje. Bylo zjištěno, že sliz, který pokrývá tělo klauna, je na rozdíl od většiny ostatních ryb tvořen převážně polysacharidy a ne bílkovinami. Chapadla sasanky potom nejsou schopna poznat v klaunovi kořist a její žahavé zbraně se neuvedou v činnost. Samotná chapadla sasanky jsou pokryta zvláštní látkou, která zabraňuje tomu, aby se žahavé buňky vyprazdňovaly při jejich vzájemném dotyku a aby tedy sasanka nezasáhla sama sebe. Zdá se, že v období, kdy si na sebe klaun a sasanka zvykají, požírá rybka odumřelé části sasanky a tuto zvláštní látku z jejích chapadel vylučuje ve svém slizu. Při styku chapadel s pokožkou klauna potom zůstávají žahavé buňky v nečinnosti.
Toto zvláštní soužití se jeví výhodné jak pro klauna, tak pro sasanku. Klaun, který v žahavých chapadlech sasanky nalézá účinnou ochranu před nepřáteli, naopak přenechává svému hostiteli zbytky své potravy. Toto krmení sasanky není vědomé, klaun se jen uchyluje se svou kořistí pod ochranu chapadel a sasanka pohlcuje náhodně upadlá sousta z hostiny. Klauni jsou také silně teritoriální ryby a tímto svým chováním čistí prostor kolem sasanky. Ne vždy se však zdá, že má sasanka z tohoto partnerství užitek. Občas je stálou přítomností klauna rušena a navíc byly v akváriích zaznamenány i případy, kdy se klaun snažil ze sasanky odstranit drobnou rybku, kterou si ulovila a kterou považoval za cizí těleso. Proto někteří autoři při popisování tohoto svazku nehovoří o symbióze ale o komensalismu. To by znamenalo, že klaun pouze využívá výhod soužití se sasankou, sám jí sice neškodí, ale mnoho výhod jí také neposkytuje.
Ne každá sasanka je také vhodným adeptem pro přijetí pestrého podnájemníka. V akvaristické praxi se proto sasanky dělí na symbiotické a nesymbiotické. Některé sasanky prostě nejsou přizpůsobené k soužití s klauny, jiné, jako například druhy z karibské oblasti, kde se klauni vůbec nevyskytují, neměly ani příležitost podobné vztahy navázat. Nesymbiotické druhy jsou většinou méně náročné na chov, pozornost akvaristů se nicméně mnohem více soustřeďuje na sasanky schopné žít v partnerství s klauny. Nejideálnější jsou větší druhy rodů Stoichactis, Anthopsis nebo Heteractis. V jedné vzrostlé sasance může žít i více klaunů najednou. Všichni však musí náležet ke stejnému druhu a v celé skupině je jen jedna pohlavně dospělá samice. Ostatní rybky jsou samci, kteří žijí v hierarchickém uspořádání. Samice se páří vždy s nejdominantnějším samcem. Uhyne-li nebo je-li z nádrže odstraněna, převezme dominantní samec její úlohu, změní pohlaví a ostatní samci se ve společenském žebříčku posunou o stupínek výš. Z tohoto důvodu je také snadné získat chovný pár klaunů. Stačí koupit dvě mladé, asi 1,5 centimetru velké rybky. Jsou to oba samečkové, z nichž dominantnější rybka se časem vyvine v samici. Pro ryby mající malé teritorium, ze kterého se téměř nevzdalují, je schopnost změny pohlaví důležitá pro zajištění vhodných partnerů pro páření. Klauni zdaleka nejsou jedinými mořskými rybami, u kterých byl podobný systém zaznamenán.
Po páření naklade samička klauna, která je o poznání větší než samec, jikry na jakýkoli pevný podklad v blízkosti sasanky, nejlépe pod ochranu jejích chapadel. V jedné snůšce může být podle druhu a velikosti samice až několik set jiker, o které se často stará samec. Při dobrých podmínkách se plůdek vykulí za 6 až 7 dnů a za další dva dny se rozplave. Stejně jako v přírodě stoupá k hladině, kde se vznáší a živí se drobným zooplanktonem. Tento úsek života je v pro potomstvo klaunů velmi rizikový a ve volné přírodě jej přežije jen velmi malé procento potěru. Větší rybičky se urychleně vracejí k mořskému dnu a hledají útočiště mezi chapadly sasanek.
V zajetí je vhodné umístit chovný pár do samostatné nádrže a taktéž jikry těsně před líhnutím odebrat a umístit zvlášť. Plůdek po vylíhnutí krmíme larvami vířníků rodu Brachionus, které se pro krmení potěru v mořské akvaristice běžně používají a které jsou pro drobný plůdek klaunů dostatečně malé. Po prvním týdnu, kdy potěr zdvojnásobí svoji velikost, můžeme začít krmit naupliemi artemií. Pro úspěšný odchov je nutné po celou dobu udržovat v nádrži čistou vodu a každodenně odstraňovat nepozřené zbytky potravy. Klauni patří mezi ty druhy mořských ryb, které se již vícekrát podařilo v zajetí rozmnožit. Dokonce se zjistilo, že jsou schopni přežít a rozmnožit se i bez přítomnosti symbiotických sasanek. Pro jejich lepší životní pohodu a pocit bezpečí je však přítomnost sasanky žádoucí, navíc společné soužití těchto dvou organismů poskytuje akvaristovi zajímavou podívanou a oživuje celou nádrž. Pro svůj atraktivní vzhled, relativní nenáročnost, zajímavý způsob života a také proto, že jsou klauni ideálními obyvateli společných nádrží, staly se tyto drobné korálové rybky snad nejpopulárnějšími chovanci mořských akvárií. Pro chov v zajetí mají i vhodnou velikost, ve volné přírodě dorůstají asi 12 centimetrů délky a v akváriích dosáhnou většinou velikosti okolo 8 centimetrů. Při dobré péči se navíc může chovatel z jejich společnosti těšit i více než 15 let.
Bez zajímavosti však není, že klauni nejsou jedinými živočichy, kteří se naučili využívat bezpečí žahavých chapadel mořských sasanek. Drobní krábci rodu Neopetrolistes, kteří se také poměrně často chovají v zajetí, si osvojili téměř stejný způsob života jako klauni a v bezpečí sasanky filtrují z proudící vody drobné částečky potravy. Někteří raci poustevníčci obývající prázdné ulity mořských plžů si zase pro zvýšení bezpečí záměrně umisťují živé sasanky na svůj vápenitý domov. Ty se pak na hřbetě raka vozí a lapají zbytky jeho potravy. Když poustevníček příliš vyroste a musí vyměnit svou ulitu za větší, přemístí si na nový příbytek i své sasanky.