Mgr. Michael Fokt - fotograf Foto Fokt - www.foto-fokt.cz

Pestrý život mečovek

Pestrý život mečovek

Mezi ryby, které zná snad každý akvarista, patří pestře zbarvené rybky s dlouhými špičatými mečíky vybíhajícími ze spodní části ocasní ploutve. Nechybějí v akváriu žádného ze začínajících chovatelů. Většina zkušenějších akvaristů vám jistě potvrdí, že se mečovky, jak se tyto rybky jmenují, pro začátečníky hodí opravdu výtečně. Nejsou totiž náročné na tvrdost vody, zhltnou poslušně většinu nabízené potravy od živých nítěnek po sušené vločkové krmivo pro akvarijní ryby a dobře se množí.

Zdálo by se tedy, že již vlastně není co dodat. Každý už mečovky zná, s jejich chovem nejsou větší potíže a lze je koupit v každé akvaristice. Opak je však pravdou. Jak už to v přírodě bývá, prožívají právě ty nejběžnější druhy zvířat, které většině lidí nestojí za bližší pohled, nejzajímavější životní příběhy.

Mečovky mají totiž zajímavý a mezi rybami zdaleka ne obvyklý způsob rozmnožování. Samičky většiny ryb prostě nakladou jikry na nějaké vhodné místo, kde je sameček oplodní mlíčím. Oba rodiče potom odplují a o osud svého potomstva se dále nestarají. Mečovky a spolu s nimi i další druhy ryb patřící do dvou čeledí živorodek (Poecilidae a Goodeidae) si při námluvách počínají docela jinak. Sameček má prodloužený konec řitní ploutve, takzvané gonopodium. S jeho pomocí během páření předává spermie přímo do pohlavních vývodů samičky. K oplození jiker a vývoji zárodků tak dochází uvnitř jejího těla. Na svět přivádí samička dokonale vyvinutá, necelý centimetr velká mláďata, která se ihned po porodu osamostatňují a sama si hledají potravu. Samička živorodek čeledi Poecilidae si navíc dokáže více než rok udržet ve svém těle spermie v zásobě, a proto může porodit několik vrhů mláďat po sobě, aniž by se znovu spářila se samečkem. Stejně tak může být oplozena ještě před dosažením pohlavní zralosti a po dozrání jiker se ihned začít rozmnožovat.

Poznat samečka mečovky od samičky není nic těžkého. Kromě gonopodia má totiž sameček ještě prodlouženou spodní část ocasní ploutve vybíhající ve zřetelný mečík. Právě ten dal mečovkám jméno. Mladým samečkům začíná obvykle narůstat ve třetím nebo čtvrtém měsíci života.

O tom, zda se mladá rybka stane samečkem či samičkou, rozhoduje z větší části množství pohlavních hormonů v jejím těle. Převáží-li samčí hormon, vyroste z mláděte sameček, při zvýšené hladině samičích hormonů zase samička. Jsou-li v těle přítomny oba hormony současně, jsou funkční oba typy pohlavních žláz. Taková ryba je potom současně samičkou i samečkem. Někdy se dokonce může stát zvláštní a v lidském světě nepředstavitelná věc: plně dospělým samičkám se začne prodlužovat řitní ploutev, naroste mečík, změní se zbarvení a ryba, která byla ještě před několika dny samicí, se promění v samečka. V jejím těle totiž převáží samčí pohlavní hormony nad samičími. Tito „převlečení“ samečkové mívají někdy potíže s oplodňováním zbylých samiček. Jejich gonopodium nemusí být správně vyvinuto. Podobným způsobem může akvaristovi vypálit rybník (nebo spíše akvárium) samička, která byla přidána do nádrže s mnoha samečky. Jejich hormony se vylučují s močí do vody v nádrži a donutí samičku ke změně pohlaví.

Původní zbarvení mečovek mexických (Xiphophorus helleri) z horských říček Guatemaly a jižního Mexika je jasně zelené s bělavým břichem a červeným podélným pruhem uprostřed těla. Za dlouhá léta chovu mečovek v zajetí vyšlechtili akvaristé z původní divoce zbarvené formy mnoho barevných variet. Snad nejrozšířenější je červená forma. Má-li po těle černé skvrny, jedná se o takzvanou berlínskou varietu. U žluté formy jsou zřetelné podélné pruhy uprostřed těla. Některé žluté mečovky mají červené ploutve. Samečkové černé formy bývají často neplodní. Černě zbarvenou spodní část těla má forma tuxedo, která byla do Evropy poprvé dovezena ze Srí Lanky. Albinotické formy mají červené oči. Za velkou chovatelskou vzácnost je považována černá mečovka s červenýma očima.

Podle tvaru ploutví se mečovky dělí na základní, závojové se zvětšenou hřbetní ploutví a lyrovité s prodlouženými okraji ocasní ploutve. U některých samečků lyrovitých mečovek je spodní okraj ocasní ploutve zřetelně delší, je tedy ještě zřetelný mečík. Jindy jsou oba prodloužené okraje stejně dlouhé. Delta lyrovitý typ je kombinací předešlých dvou. Tyto rybky mají jak zvětšenou hřbetní ploutev tak protažené okraje ploutve ocasní. U odrůd se zvětšenými ploutvemi se můžeme setkat s obtížemi při rozmnožování. Velké ploutve například často brání samečkovi v rychlejším plavání. Ten pak není schopný dostihnout samičku a úspěšně ji oplodnit. K odstranění tohoto nedostatku používají zkušení chovatelé dvou postupů. Prvním z nich je zcela jednoduché zastříhnutí samečkových ploutví ostrými nůžkami. Jestliže je tento zákrok provedený odborně a s citem, není ani nebezpečný ani bolestivý. Po čase navíc chybějící část ploutve samečkovi doroste. Nemá-li akvarista dostatek zkušeností nebo nechce-li připravit svého chovného samečka o jeho ozdobu, může naopak „zpomalit“ samičku a poskytnout tak jejímu nápadníkovi dostatek času pro její oplodnění. Mnohé rybky včetně živorodek totiž uspává oxid uhličitý rozpuštěný ve vodě. Před připuštěním k samečkovi proto umístíme samičku asi na dvě až tři minuty do litrové zavařovací sklenice, kde je připravena voda smíchaná z půl litru akvarijní vody a stejného množství sodovky připravené v sifónové láhvi. Než se samička v akváriu vzpamatuje z omámení, má sameček obvykle dostatek času ke splnění svého úkolu.

U lyrovitých forem se můžeme setkat s tím, že samečkové mají příliš dlouhé gonopodium a nejsou proto schopni samičku oplodnit. V takovém případě je možno zkřížit lyrovitou samičku se základním samečkem, přidat k samičce mladého lyrovitého samečka, jehož gonopodium ještě není příliš dlouhé, nebo lyrovitému samečkovi gonopodium kupírovat stejným způsobem jako při zkracování ocasních ploutví.

Tyto speciální postupy využívají většinou chovatelé, kteří se šlechtěním mečovek zabývají odborně. Při své práci se řídí platnými seznamy uznávaných odrůd a své výsledky prezentují na výstavách určených jen chovatelům živorodek. Skupina pestře zbarvených rybek se však může stát důstojnou ozdobou každého akvária ať již v bytě, v kanceláři nebo v kroužku mladých chovatelů.