Nejnovější fotografie
Nejen ryby tvoří akvárium
Nejen ryby tvoří akvárium
Nezastupitelnou úlohu ve společenství živočichů korálového útesu hrají krevety a garnáti. Tito vesměs drobní nádherně zbarvení korýši patří mezi nejoblíbenější chovance mořských akvárií, a to nejen pro svůj zajímavý a atraktivní vzhled, ale i proto, že v nádrži stejně jako v přírodě odstraňují ze dna a z vody drobné částečky potravy, které by mohly vodu v akváriu snadno znečistit. Mnohé druhy garnátů si dokonce osvojily zajímavý způsob obživy - živí se totiž vnějšími parazity ryb. Hledají je mezi jejich šupinami, na ploutvích, prohlížejí i oči čištěných ryb a nebojí se pro chutné sousto zabloudit ani do jejich tlamy nebo do žaber. Tato čistící služba je rybám velice příjemná a je pro ně samozřejmě i užitečná, a proto se nezřídka stává, že čekají před úkrytem čistící krevety v celých skupinkách. Když na ně přijde řada, připlují až těsně ke skále, dovolí garnátovi vykonat podrobnou prohlídku svého těla a dokonce mu jeho práci usnadňují tím, že se různým způsobem natáčejí a otvírají tlamu a skřele, aby se čistič snadno dostal na všechna místa jejich těla. Čistící krevety obývají jedno a totéž místo, takže ryby vždy vědí, kam se mají vrátit, zatouží-li znovu po očistě svého těla. Výrazné zbarvení garnátů - čističů slouží rybám jako signál k tomu, aby se připravily k prohlídce, a také jim usnadňuje nalezení čističe. Poměrně častým vzorem ve zbarvení těchto krevet jsou červené a bílé podélné pruhy.
Protože z tohoto chování má prospěch jak ryba, tak garnát, jedná se o jeden z mnoha příkladů symbiotického vztahu mezi obyvateli pobřežních mělčin. V zajetí však může snadno dojít k poruchám tohoto oboustranně výhodného soužití, což může někdy mít velmi vážné následky. Je-li nádrž příliš malá, nedokáží se ryby vyhnout neustálé pozornosti čistících krevet. Časem je může tento stav natolik stresovat, že v touze po klidu raději garnáta sežerou. Jsou-li naopak krevety pravidelně a kvalitně krmeny, navyknou si čekat na potravu a ztrácí své čisticí zvyky. Mnoho druhů krevet se živí drobnými částečkami potravy, které se vznášejí ve vodě nebo klesají ke dnu. Tito garnáti plní v akváriu neocenitelnou úlohu. Tím, že likvidují organické zbytky, zamezují znečišťování nádrže a udržují vodu čistou a nezávadnou. Protože jsou garnáti důležitým článkem potravního řetězce korálového útesu, slouží také oni za potravu mnoha druhům ryb, například rybám z čeledí čtverzubcovitých (Tetraodontidae) nebo rybám z čeledi Cirrhitidae. Při vysazování krevet do nádrže je proto nutné pečlivě prostudovat a zvážit potravní zvyky ryb, které ji obývají. Přitom obecně platí, že se garnátům lépe daří v akváriu, kde je méně ryb, než v hustě zarybněné nádrži.
Jako všichni členovci mají i garnáti vnější kostru neboli kutikulu. Stejně jako brnění středověkých rytířů je i vnější kostra garnátů složena z mnoha pevných částí, které se vzájemně překrývají a mezi sebou jsou spojeny ohebnými klouby. Chrání tak tělo korýše a zároveň nebrání garnátovi v pohybu. Kutikula je tvořena chitinem a na místech, která mají ochrannou funkci, je prostoupena uhličitanem vápenatým (CaCO3) a jinými chemickými sloučeninami, které zajišťují pevnost jednotlivých částí exoskeletu. Z vnitřní strany se na jednotlivé články vnější kostry upínají svaly, pomocí kterých se korýš pohybuje. Kutikula má pro život garnáta jednu velkou nevýhodu - není schopna růst společně s jeho tělem. Když chce garnát povyrůst, musí se staré kutikuly zbavit stejně jako člověk příliš malých bot. Toto svlékání je pro garnáta velmi namáhavá a také nebezpečná životní perioda. Ne všichni jedinci ji proto zvládnou bez obtíží a nezřídka se stává, že korýš při svlékání umírá. Aby garnát nemusel získávat všechny minerální látky pro výstavbu nového exoskeletu znovu, je schopen část uhličitanu vápenatého ze staré schránky uvolnit a vstřebat do svých tělních tekutin. Později jej použije pro stavbu nové vnější kostry. Při svlékání praskne stará kutikula v oblasti hrudi a touto trhlinou postupně garnát provlékne celé své tělo. Zůstane po něm svlečka, takzvaná exuvie, která je dokonalou kopií jeho těla. Tato svlečka se nekazí a neznečišťuje vodu, není ji tedy nutné z akvária odstraňovat. Pečlivý akvarista ji však může z vody vylovit, naaranžovat na nějakou podložku a po vyschnutí přestříkat bezbarvým lakem. Takto upravenou exuvii pak může uchovat jako svědectví vývoje svých garnátů. V opačném případě zůstává svlečka bez hnutí v nádrži a mnozí začínající chovatelé se domnívají, že jejich garnát uhynul. Ten je totiž po svlékání několik dní schovaný v úkrytu mezi kameny, kde čeká, až mu jeho nový krunýř dostatečně ztvrdne. V této době je totiž jeho měkké tělo mnohem zranitelnější než v ostatních obdobích života. V těch několika dnech, než vnější kostra opět ztvrdne, musí garnát stihnout dostatečně vyrůst, protože na další podobnou příležitost si bude muset počkat až do příštího svlékání. Nezřídka se stává, že garnát při sběru potravy nebo při úniku před nepřítelem přijde o některou ze svých křehkých nohou nebo třeba o klepeto. Taková nehoda však znamená jen dočasnou obtíž, neboť garnáti mají vysokou schopnost regenerace poškozených nebo ztracených částí těla. Zpravidla již při nejbližším svlékání jim ztracená končetina znovu naroste.
Snem každého akvaristy je pochopitelně rozmnožení chovaných živočichů. S množením garnátů však mají soukromí chovatelé spíše negativní zkušenosti. Problém není ani tak s pářením krevet a péčí o vajíčka, jako spíše s odchovem větších larev. Většina běžně chovaných druhů garnátů může bez problémů žít ve větších skupinách, kde se snadno najdou a spáří jedinci obou pohlaví. Některé krevety (například rod Lysmata) jsou dokonce hermafroditi, což znamená, že každý jedinec je zároveň sameček i samička. K úspěšnému oplodnění jsou však třeba vždy dva jedinci. Další u nás běžně chované druhy, Stenopus hispidus a garnáti rodu Rhynchocinetes jsou odděleného pohlaví. Samci bývají zpravidla větší a mají delší klepítka než samice. Druhy rodu Rhynchocinetes jsou mírumilovní skupinoví živočichové, pozor však musíme dávat při chovu garnátů Stenopus hispidus. Jsou to samotářská relativně plachá zvířata, která nemilosrdně napadají jedince stejného pohlaví, kteří se ocitnou v jejich blízkosti. Tyto souboje mohou skončit i smrtí slabší krevety. Tento druh je proto lepší chovat odděleně nebo v párech. O vajíčka pečuje samička (u hermafroditických garnátů oplodněný jedinec), která je nosí pod zadečkem, kde si je přidržuje zadečkovými končetinami. Vývoj vajíček trvá asi tři týdny a v posledních dnech před vylíhnutím vajíčka zřetelně ztmavnou. Krevetu s vajíčky je vhodné umístit do zvláštní nádrže, kde je však stejná voda jako v nádrži původní. Osvědčilo se propojit tyto nádrže pomocí filtračního systému. Nádrž rozdělíme síťkou na dvě části. Do jedné umístíme krevetu a tuto část zastíníme. Vylíhlé larvy se stahují za světlem do druhé části, kde jsou v bezpečí před matkou, která by je mohla sežrat. V prvních dnech krmíme larvičky tzv. zelenou vodou. Problémy nastávají, když larvy dorostou do velikosti asi jeden centimetr. V této době zpravidla hromadně hynou. Příčinou je pravděpodobně nevyvážená dieta. Nové krmné směsi pro filtrátory, které začínají být na našem trhu dostupné, snad pomohou tento problém vyřešit.