Nejnovější fotografie
Procházka oceánem
Procházka oceánem
Pestrobarevné korálové rybky, sépie měnící barvy, fantastické korály a žraloci v obřím akváriu jsou lákadla, kterým nelze odolat. Návštěvník, který se za nimi vydá, nestačí žasnout. Nemusí se při tom učit zacházet s potápěčskými přístroji ani podnikat riskantní výpravy do hlubin slaného živlu. Prohlídku podmořských skvostů si může vychutnat v pohodlí na suché zemi. Stačí zajít do majestátní budovy Oceánografického muzea v Monaku. Více než devadesát akvárií zde nabízí úchvatný pohled do světa mořských živočichů. Tuto scenérii přichází ročně obdivovat téměř jeden milión lidí.
Exkurze pod hladinu
Akvárium, nejnavštěvovanější část muzea, se ukrývá v druhém suterénním podlaží budovy. Celý komplex je rozdělený na dvě křídla. V pravé části mohou návštěvníci obdivovat nejrůznější obyvatele tropických moří Indického, Tichého i Atlantského oceánu a v levé se blíže seznámí se životem Středozemního moře, které šumí přímo pod okny muzea. A je opravdu na co se dívat. V nádržích nejrůznějších velikostí se prohání na dvě stě padesát druhů tropických ryb a více než sto druhů šupinatých obyvatel středomoří. Životní prostředí v akváriích pomáhají dotvářet stovky druhů bezobratlých živočichů.
Scenérie v jednotlivých akváriích jsou přitom sestavené nejen velice vkusně, ale i vysoce realisticky. Návštěvník tak může během několika málo hodin spatřit korálový útes hýřící pestrými barvami, klidnou písčitou tišinu obydlenou nenápadnými platýsi nebo výjev z podmořské pěstírny slávek. Klenotem tropické části je velká nádrž se čtyřiceti tisíci litry vody, ve které pyšně trůní kus pravého rudomořského korálového útesu. Při jeho vyzdvižení z mořského dna a přepravě do Monaka asistoval celý tým školených specialistů. Technikům monackého akvária při celé akci pomáhali špičkoví odborníci na podmořskou biologii z university v Nice. Obrovská snaha všech zúčastněných se více než vyplatila. Návštěvníci muzea mohou nyní sledovat skutečný život na rifu se všemi jeho detaily. Spolu s korály se totiž do akvária dostali všichni ostatní drobní obyvatelé útesu - mořské houby, mnohoštětinatí červi, hvězdice, krabi, krevety, měkkýši a mnoho dalších živočichů. Před zraky lidí tak prožívají všichni tito tvorové své každodenní životní příběhy.
Největší pýchou monackého akvária je však žraločí laguna. Mamutí nádrž dlouhá devět a hluboká šest metrů od sebe odděluje tropickou a středomořskou zónu akvarijních expozic. Svou výškou protíná laguna strop a zabírá plná dvě patra budovy. Pro milovníky podmořského života jsou přichystaná čtyři obrovská okna, kterými mohou pozorovat tempo života uvnitř z různých stran a výšek. Ti, kterým tento neobyčejný pohled učaroval, se mohou posadit na lavičky a dosyta si celou podívanou vychutnat. Nemusejí se přitom bát, že by ohromný tlak čtyř set kubických metrů vody uvnitř akvária prolomil jeho stěny. Průhledné panely jsou vyrobené ze speciální hmoty a největší z nich má tloušťku téměř třicet pět centimetrů. Na jedné straně laguny se skví živoucí korálový útes oživený desítkami tropických ryb a celými zástupy bezobratlých živočichů. Druhá polovina je věnovaná živočichům volného moře. Majestátně tu proplouvají rejnoci, rychle se míhají žraloci a ze skulin mezi kameny vykukují dravé murény.
Cvrkot v pozadí
Mořští živočichové jsou velice citliví na své životní podmínky. V oceánu se teplota a chemické složení vody mění jen minimálně. I v akváriích musí proto proudit křišťálově čistá voda prostá všech chemických zplodin. O kvalitu vody se starají soustavy filtrů a odkalovacích nádrží. Středomořským rybám dodává čerpadlo neustále čerstvou mořskou vodu. Nasávací trubice vede až do hloubky šedesáti metrů, kde už je voda nezkalená a prostá povrchového znečištění. Přesto však ještě prochází filtračním zařízením. Tropická akvária jsou napojená na uzavřený okruh, do kterého se žádná voda zvenčí nedostane. Nad všemi akvárii bdí počítačový kontrolní systém, který neustále měří parametry vody v každé nádrži a automaticky upozorňuje obsluhu na zjištěné nesrovnalosti.
Nakrmit takovou spoustu nejrůznějších živých tvorů není právě snadný úkol. Zřízenci ročně předloží svým svěřencům jeden a půl tuny sardinek a makrel, téměř stejné množství měkkýšů a tunu krevet a krabů. Pro zpestření zařadí na jídelníček i dvě stě kilo sépií, stejné množství salátu či špenátu a téměř tři sta kilo různých vybraných pochoutek jako jsou řasy, krill, různí červi a další delikatesy. Některým rybám stačí vylít dávku krmiva do vody, někteří labužníci však vyžadují osobního číšníka. Některé murény se musejí krmit živými rybkami z pinzety a odranci nepozřou rybku, kterou si vlastnoručně neuloví.
Někdy je zapotřebí doplnit do sbírek nové ukázky podmořského života. V takové chvíli vypluje na moře malý osmimetrový člun se vznešeným jménem Physalie, který veze na palubě odchytový tým biologů a potápěčů. Přírodovědci musejí nové přírůstky získávat velice opatrně, aby co nejvíce zmenšili jejich stres z odchytu a přepravy do připravených akvárií. Tropické ryby si monačtí odborníci nechávají posílat z míst jejich původu nebo uspořádají vlastní odchytovou expedici.
Výzkumy ve slané vodě
Projekt Středomořský život rozšířil aktivity mořských biologů daleko za hranice zdí muzea. Na moře vyrážejí desetičlenné skupiny výzkumníků, potápěčů a kameramanů, kteří mapují život a pohyby středomořských velryb a delfínů. Návštěvníci muzea mohou sledovat dění na moři na velké obrazovce, kam vysílá svůj záznam kamera ze člunu. Pomocí výkonného komunikačního zařízení mohou diváci přímo mluvit s posádkou lodi. Monacký útes, na kterém se muzeum tyčí, spadá poměrně příkře do hlubin moře. Sto padesát metrů od břehu je hloubka vody již třicet metrů. Právě zde trpělivě natáčí dění pod hladinou vzdálenější ze dvou podmořských kamer, které zde vědci umístili. Bez zbytečného rušení tak mohou pozorovat každodenní život organismů, které osídlily podmořské louky tvořené mořskou řasou rodu Caulerpa. Právě tato rostlina nahrazuje dříve běžnou mořskou trávu rodu Posidonia. S pomocí kamer se výzkumníci snaží zjistit, jak se místní živočichové s touto změnou vyrovnávají.
Někdy si vědci přinášejí mořskou vodu pod střechu svého ústavu. Organismy, které v ní chtějí pozorovat, jsou totiž velké pouhých několik milimetrů. Nalijí vodu do speciálních malých nádobek, které umístí pod výkonné zvětšovací zařízení. Obraz, který takto dostanou, promítají na šestimetrovou obrazovku na zdi, takže dosáhnou třítisícinásobného zvětšení. Celý systém, který obsluhuje školený biolog, slouží k pozorování živočichů planktonu, malých obyvatel mořského dna jako jsou různí červi a larvy mnoha živočichů a také vajíček ryb a korýšů. Miniaturní podmořský život mohou spolu s vědci sledovat i návštěvníci muzea.
Muzeum - studnice vědění
Všechna nadzemní podlaží budovy muzea slouží k vystavování preparátů mořských organismů, přístrojů potřebných k průzkumu oceánů a materiálů dochovaných z historie objevování podmořského života. Katalog exponátů čítá několik set tisíc položek a pilní vědci k nim každoročně přidávají velké množství dalších exemplářů. Několik tisíc vypreparovaných živočichů patří k takzvaným typovým exemplářům. Pro biologa má toto slovní spojení přímo magický význam. Jedná se totiž přesně o toho jedince daného druhu, podle kterého byl celý druh vědecky popsaný. Když mají výzkumníci pochyby o tom, zda je popis druhu správný, jdou prostudovat jeho typový exemplář. Mnoho z nich proto zamíří právě do monackého muzea. Když už tam jsou, mohou navštívit rozsáhlou knihovnu o 25 000 svazcích z oboru mořské biologie a oceánografie nebo si prohlédnout sbírku velrybích koster v hořejších patrech budovy. Je mezi nimi i skelet vzrostlého plejtváka myšoka, který v roce 1908 uvázl na pobřeží Ligurie. Oceánografické muzeum tedy slouží celoročně laickým návštěvníkům i odborníkům z celého světa a jeho zaměstnanci jsou právem hrdí na to, že pracují v jedné z nejstarších institucí tohoto druhu v Evropě.