Nejnovější fotografie
Svět vzhůru nohama
Svět vzhůru nohama
Slunce zapadá a do místnosti se vkrádají večerní stíny. Rozsvěcejí se elektrické lustry a lampy. Náhle se u otevřeného okna cosi pohne. Drobný ještěr s krásnýma velkýma očima vyběhne svižně po stěně vzhůru a usadí se na stropě hlavou dolů v kruhu světla, kde čeká na světlem zmámený hmyz. Zdá se, jakoby na něj ani v nejmenším nepůsobil všemocný zákon zemské přitažlivosti. Užaslým divákům přišel předvést své umění jejich malý podnájemník - gekon.
Akrobati s nádhernýma očima
Gekoni osídlili téměř všechna prostředí tropických a subtropických oblastí světa. Žijí v pouštích, pralesích, na skalách a dokonce i na zdech lidských příbytků. V poslední době si však nalézají ještě jeden způsob, jak se dostat do lidské blízkosti. Stále častěji se stávají obyvateli terárií.
Tito malí ještěři by hravě strčili do kapsy i ty nejobratnější horolezce. Stejně jako pro rozličné tvory z vědecko-fantastických filmů není ani pro gekony žádným problémem šplhat po skle nebo chodit po stropě. Mají k tomu vynález, který by jim jistě záviděl i proslulý agent James Bond. Na spodku každého z prstů má většina druhů gekonů polštářky vystlané obrovským množstvím mikroskopických šupinek. Tyto lamely mají nejrůznější tvary. Někdy připomínají listy rostlin, jindy spíše miniaturní vějířky. Jsou také jakýmsi osobním průkazem gekonů. Zkušený odborník může podle jejich tvaru alespoň přibližně určit, jaký gekon se mu dostal do ruky. Jemné šupinky se mohou zachytit i těch nejmenších nerovností na zdánlivě hladkém povrchu skla a obratného akrobata na něm udržet.
Šupinatí zpěváci
Většina ještěrů nevydává žádné zvuky nebo se omezuje jen na podrážděné syčení. Jazyk gekonů je naproti tomu velice bohatý. Zvláště samečkové se ozývají štěkavými, kuňkavými či kvičivými zvuky. Aby nebylo jejich představení polovičatým výkonem, přidají někdy ke své produkci pokyvování hlavou, mrskání ocáskem či vyhrožování celým svým tělem. Však to také potřebují. Každý z nich si střeží své domovské území a musí všem vetřelcům dostatečně jasně naznačit, aby šli hledat své štěstí o dům dál. V období rozmnožování musejí zase přilákat pozornost svých družek.
Ochranné brýle
Většina gekonů využívá při svých toulkách za potravou ochranného pláště noci. Ožívají za soumraku, kdy vylézají ze svých denních úkrytů. Aby v šeru co nejlépe viděli, mají nápadně velké, jakoby vykulené oči. Jejich oční víčka jsou srostlá a průhledná, takže gekon kouká na svět okolo sebe přes jakési ochranné brýle. Stejně jako hadi tedy nemohou gekoni mrkat a čistit si tak oči od různých smítek. Nemusí jim to však vadit, mají totiž oči vybavené výkonným stěračem. Čas od času vypláznou svůj obratný masitý jazyk a oba zrakové orgány jím pečlivě vyleští.
Domov pro gekony
Největší z gekonů dorůstají okolo třiceti centimetrů délky, zpravidla jsou však o poznání menší. To z nich dělá vděčné chovance, kteří se spokojí i s poměrně malým teráriem. Většina druhů má na nohou své příchytné lamely a jejich nádrž musí být proto pečlivě uzavřená. Sebemenší škvíra znamená konec jejich pobytu v teráriu. O větrání se tedy starají otvory zakryté jemným pletivem vybudované přímo ve stěnách terária.
Požadavky jednotlivých druhů těchto šplhajících klenotů na vnitřní vybavení jejich domova se mohou značně lišit. Gekoni se zabydleli všude možně od pouští až po deštné pralesy a tomu také musí odpovídat úprava jejich rezidence. Druhy se sklony ke šplhání přivítají vysoké terárium se zadní stěnou pokrytou kůrou, pouštní gekoni se zase cítí nejlépe v nádrži s velkou plochou dna a vysokou vrstvou písku. Mohou se tak přes den zahrabat přesně jako ve své domovině. Mnozí gekoni rádi přilepují svá vajíčka na listy rostlin, které by proto v jejich nádrži neměly chybět. Vkusně naaranžované kameny a kusy kůry poslouží plachým ještěrům jako výtečný úkryt. Napodobením přirozeného prostředí gekonů si může chovatel do svého bytu přinést kousek pralesa nebo miniaturní pouštní dunu. Lepší dekoraci by si snad ani nemohl přát.