Nejnovější fotografie
Pět a půl metru hada
Pomazlení s pěti metry hada
Jméno hroznýš přesně vyjadřuje pocity, se kterými většina lidí na tyto obry hadího světa pohlíží. Není však málo těch, kteří zjistili, že život s krajtou či hroznýšem zase tak hrozný není. Mohou se z nich totiž stát hrozně dlouzí domácí mazlíčci.
Těžké mazlení
Pomazlení s plně dorostlou krajtou, hroznýšem nebo anakondou může člověku nahradit půlhodinku v posilovně. Podle Guinessovy knihy rekordů byla nejdelší ulovená anakonda dlouhá přes jedenáct metrů a vážila plných 450 kilogramů. I menší druhy hroznýšovitých hadů však mohou za svých více než třicet let života dorůst úctyhodných rozměrů a mohou vážit několik desítek kilo. Na přenášení takového giganta se pak musí sejít celý oddíl lidí. Hroznýš nebo krajta delší než dva metry má větší sílu než dospělý člověk a laškování s hadem se tak může zvrtnout v dost ošklivou patálii. Odborníci proto doporučují, aby na každý metr délky hada připadal jeden neohrožený pomocník. Na nejdelší známé hady by se tedy muselo sejít celé fotbalové mužstvo.
Hroznýši a krajty zabíjejí svoji kořist škrcením v silných smyčkách svého těla. V tomto umění jsou odborníky na slovo vzatými a chovatel, který má všech pět pohromadě, proto nikdy svému hadímu miláčkovi nedovolí, aby se mu ovíjel kolem krku. I když je jeho had na braní do ruky zvyklý, vždy se může něčeho polekat. Stačí k tomu nějaký rychlý pohyb nebo dveře přibouchnuté průvanem. Vystrašený had pak udělá to, co je pro něj v takové situaci přirozené - stáhne smyčky těla kolem předmětu, kterého se přidržuje. Drží-li se však zrovna chovatelova krku, má přibližně za dvě minuty po opoře.
Hadí pokoj
Když si jde novopečený terarista vybrat svého hada do prodejny s exotickými zvířaty, většinou narazí na mladou krajtu, která vzorně sedí v teráriu velikosti větší mikrovlnné trouby. To je přesně zvíře do mého bytu, řekne si takový chovatel. Málokdy mu však dojde, že malé roztomilé hádě bude za pár let měřit možná i přes pět metrů. Aby se had cítil dobře, mělo by být terárium dlouhé jako tři čtvrtiny jeho délky a téměř stejně široké. Vzrostlá krajta by tedy mohla svého majitele z menšího panelákového bytu doslova vystěhovat.
Když už se tedy zanícený terarista rozhodne vyklidit obývák a svého beznohého přítele ubytovat, musí mu jeho rezidenci zařídit podle hadích představ. Rozhodně by neměla chybět nádrž s vodou, kde si hadi rádi dopřávají příjemnou lázeň. Výhody vlastního bazénu ocení hlavně před svlékáním pokožky. Každý rozumný had má také rád své soukromí. Jako úkryt mu může posloužit dřevěná bedna s otvorem, jeskyňka vybudovaná z kamenů a betonu nebo dutý pařez. Vyhřívání a větrání je naprostou samozřejmostí. Ubytovny pro mladé hady a menší druhy mohou vypadat lépe a estetičtěji. Zadní stěna může být obložená kůrou a k zahození nejsou ani odolnější rostliny. Stromoví hadi přivítají pevné větve na šplhání.
Capperfield bez nohou
Stejně jako tento slavný iluzionista jsou i hadi mistry v unikání z uzavřených prostor. Jejich pružné tělo bez končetin se snadno protáhne i tou nejmenší škvírou. Stačí nedovřené sklo terária a had je pryč. Pro větší hady také není problém nadzdvihnout víko, které kryje terárium shora. Když navíc vzrostlá krajta rozepře smyčky těla proti sobě, vymáčkne celé sklo terária lépe než profesionální zloděj. Celá hadí rezidence by proto měla být vyrobená z opravdu pevných materiálů a její dveře by měly být opatřené zámkem. Ideální je, když je pevně zavřená i celá místnost, kde se terárium nachází. Honit hady ve stoupačkách panelových domů je zážitek pro silné povahy.
Šupinatí otesánci
Autor pohádky o Otesánkovi jistě musel mít doma hroznýše. Pouze takový jedlík jako velký had ho mohl přivést na myšlenku někoho, kdo spolkne fůru s jetelem i s volským spřežením. Hadi nemohou svoji kořist porcovat a musí ji tedy polykat vcelku. Pružné spojení kostí lebky dovoluje hadovi, aby spolkl sousto mnohem větší než celá jeho hlava. Když je úlovek hodně velký, vysadí si prostě spodní čelist z kloubu a hody mohou začít. Není žádnou výjimkou, když krajta spolkne například malého jelínka. V zajetí však bývají krajty a hroznýši skromnějšími strávníky. Jak pomalu rostou, přecházejí z mladých myší na potkany, kuřata, holuby, slepice a králíky. Nejraději mají potravu živou, aby si ji mohli vlastnoručně ulovit. Polykání zabité kořisti je pomalé a namáhavé. Po pořádném jídle si však může hroznýš dosyta odpočinout a vytrávit. Další chod se totiž bude podávat až za tři týdny. Až za tak dlouho dostane had zase hlad. Dobře živený škrtič však snese bez vážnější újmy i několikaměsíční hladovku.
Živé inkubátory
Většina hadů nepatří zrovna mezi nejpečlivější rodiče. Samička naklade svá vajíčka na nějaké dobře chráněné místo a pak se odplazí za svými záležitostmi. Budoucnost nové generace ponechá v rukou matky přírody. Krajty však představují ve světě hadů zářnou výjimku - jsou to jediní hadi, kteří na svých vajíčkách sedí. Samice obtočí snůšku vlastním tělem a chrání ji tak před nepřízní okolí. Navzdory tomu, že sama získává své tělesné teplo z okolí, dokáže dokonce své nevylíhlé potomky aktivně zahřívat. Stahuje svaly svého těla a dokáže tak vyrobit tolik tepla, že svůj poklad zahřeje až o deset stupňů. Ještě dále došly v péči o blaho svých dětí samičky hroznýšů. Udělaly ze sebe živoucí zásobárnu potomků. Zadržují vajíčka ve svém těle až do doby, kdy se z nich líhnou mláďata. Nová generace hroznýšů se tak může vyvíjet v bezpečí a jejich matka jim zajistí dostatek tepla prostě tak, že se na sluníčku vyhřívá sama. Když teplota stoupne nad snesitelnou mez, ukryje se i s celou snůškou někam do stínu. Někdy předvádějí velcí hadi toto své umění i v teráriu, jejich rozmnožení je však výsadou pokročilejších hadařů.