Nejnovější fotografie
Ocas za svobodu
Ocas za svobodu
Chovateli, který zatouží po novém přírůstku do svého ansámblu terarijních zvířat, znějí v hlavě samá exotická jména. Má si pořídit chameleóna, leguána nebo raději agamu? Někteří milovníci plazů však s úžasem zjišťují, jak zajímavé dokážou být nám dobře známé „obyčejné“ ještěrky.
Šupinatí parádníci
Ještěrčí sameček, který se vydává na námluvy, rozhodně nezanedbává svůj vzhled. Má většinou mnohem pestřejší šat než jeho nenápadně zbarvená družka. Někdy se svým pestrobarevným úborem může chlubit po celý rok, u jiných druhů se barvy zvýrazní jen v době rozmnožování. Ta nastává často brzy poté, co ještěrky opustí své zimní úkryty a první jarní sluníčko rozehřeje jejich krev a zažehne oheň milostných vášní. O své partnerky a o domovské okrsky vedou v této době pestří sokové nelítostné bitvy. I v teráriu by proto nemělo být více dospělých samečků najednou. Více kohoutů na jednom smetišti nedělá nikdy dobrotu.
Život bez mužských
Díky pestrému šatu nebývá pro chovatele těžké poznat, zda kupuje samečka či samičku. Když se ještě pro jistotu podívá své ještěrce na zadní nohy, je omyl téměř vyloučený. Ještěrčí páni na ženění mají totiž na jejich spodní straně řadu zřetelných pórů vylučujících tuhý sekret. Touto látkou značí žárliví samci své teritorium. U některých ještěrek by se však snaživý terarista dostal se svými snahami o sestavení chovných párů do pořádných nesnází. Na samečka by nenarazil ani jednou za uherský rok. Takový nedostatek ženichů však ještěrkám ani za mák nevadí. Dosáhly totiž toho, v co doufají mnohé feministky - mohou se rozmnožovat bez svých mužských protějšků. Samičky kladou neoplozená vajíčka, ze kterých se líhnou opět samé samičky. U těchto druhů proto samci ani neexistují.
Tu máš ocas
Když jde o život, je každá pomoc dobrá. Leckdy ani nevadí, když oběť při záchraně ztratí část svého těla. Hlavně, že žije dál. Právě tak řeší krizové situace i ještěrky. Když se cítí ohrožené, mohou odlomit svůj ocásek. Hladovému dravci tak zůstane jen mrskající se konec těla, zatímco vyděšená ještěrka peláší do úkrytu. Ztráta to navíc není nijak bolestná - za čas naroste zachráněnému plazovi ocas nový. Není sice tak dlouhý ani hezký jako ten původní, svému účelu však poslouží dokonale. Horší je to, že může ještěrčí ocásek snadno zůstat v ruce nepříliš šetrného chovatele.
Pro toho, kdo má zahrádku, jsou ještěrky ideálními chovanci. Přes celou letní sezónu se většině druhů z Evropy i Afriky daří dobře ve venkovním výběhu, kde mají dost sluníčka i nejrůznějšího hmyzu k jídlu. Jako vnitřní domov dobře poslouží středně velké sušší terárium s vrstvou zeminy na hrabání. Jediné, co by začínající teraristé dělat neměli, je vyrazit na lov svých nových přírůstků do českých luhů a hájů. Všechny naše ještěrky jsou chráněné zákonem.