Nejnovější fotografie
Krajta zelená
Krajta zelená - šperk pro náročné
Rovníkové pralesy Nové Guineje a severní Austrálie ukrývají nejednoho podivného nebo nádherného tvora. Takové společnosti jistě neudělá ostudu ani krajta zelená (Chondropython viridis), překrásný smaragdově zelený stromový had se žlutým břichem. Není divu, že po tomto zvířeti zatouží nejeden terarista. Před koupí by si však měl všechno dvakrát promyslet. Krajty zelené jsou totiž pro chovatele tvrdým oříškem.
Neviditelný lovec
V malém teráriu obchodu se zvířaty by se mohlo zdát, že neexistuje nic tak nápadného jako sytě zelený had. Opak je však pravdou. Představte si silnou větev prastarého pralesního stromu porostlou změtí nejrůznějších rostlin, řas a mechů. A mezi nimi odpočívá bez hnutí krajta zelená. Závity jejího těla, které jsou úhledně poskládané přes větev jako kotouč stočeného lana, v té bujaré zeleni spolehlivě zmizí. Takto může had pohodlně prolenošit celý den a s příchodem noci se vydat za potravou.
Koruny stromů jsou pro krajty zelené celoživotním domovem. Na zem slézají jenom výjimečně a do dutin stromů snášejí i svá vajíčka. Jejich tělo se proto v průběhu věků přeměnilo v dokonalý nástroj ke šplhání. Je menší a štíhlejší, než je u krajt zvykem, takže stromový had při svých artistických výkonech nespadne. Silné svaly spolu s trojúhelníkovým průřezem těla dovolují krajtám natáhnout přední část těla jako ohebnou zelenou ruku k další větvi, které se zachytí. Z větve na větev tak přelézají bez nesnází s rutinou ostříleného provazolezce.
Prales v obýváku
Krajty zelené dorůstají v dospělosti jen něco málo přes jeden a půl metru. To je také to jediné, čím trochu ulehčují teraristům svůj chov. Na rozdíl od svých několikametrových příbuzných, kteří musejí bydlet v malém pokoji, se spokojí s teráriem metr vysokým a šedesát centimetrů hlubokým. Tím však všechny výhody končí a nastupuje úzkostlivá snaha udržet je naživu. Tito stromoví hadi jsou velice citliví na vnitřní podmínky ve své nádrži. Tropický les v jejich domovině je vyhřátý téměř na třicet stupňů a prosycený vlhkostí. Přesně takové prostředí vyžadují i v zajetí. Chovatel proto nesmí zapomenout každý den terárium i hada v něm dvakrát postříkat vodou z postřikovače na květiny. Nesmí to však s vodní lázní přehnat, nebo se mu v nádrži rozbují plísně.
Jakožto stromový druh musí mít krajta zelená ve své ubikaci několik větví, na kterých odpočívá. Když však budou přímo pod sebou, může had přesně podle zákona padajícího trusu při vyměšování znečistit tu nižší. Nezaškodí ani nasázet do nádrže odolnější tuhé rostliny. Nejenže celé terárium zkrášlí, ale navíc také ze svých listů odpařují vodu a pomáhají tak udržet vysokou vzdušnou vlhkost. Mělká miska s vlažnou vodou na dně udělá podobnou službu.
Náladový jedlík
V přírodě se krajty zelené živí hlavně ptáky, nepohrdnou však ani malými stromovými savci a ještěrkami. V teráriu jim postačí myši, malí potkani nebo vrabci. Při svém útoku na kořist musejí být úspěšné hned napoprvé. Kdyby raněná oběť spadla ze stromu na zem, byla by pro hladovou krajtu navždy mimo dosah. Krajty mají proto silný stisk a co uchopí, to už nepustí. I když se mohou snadno přecpat až k obezitě, mohou si někdy postavit svoji zelenou hlavu a přestat přijímat potravu docela. Když se nenajedí dva či tři měsíce, není to ještě žádná tragédie. Se svojí čtrnáctidenní periodou krmení vynechají čtyři nebo pět jídel. Na to ještě nikdo neumřel. Před svlékáním nebo při péči o mláďata se navíc postí docela běžně. Někdy však trvá jejich nechutenství déle. Mohou mít výhrady ke svému prostředí nebo druhu potravy. Když dojdou věci příliš daleko, musí nastoupit násilné krmení mrtvými myšmi. Ani to však krajty svým opatrovníkům nijak neusnadňují. Jsou to plaší a kousaví hadi, takže s nimi musí chovatel zacházet doslova v rukavičkách.
Potomstvo ve smyčkách
Všechno v životě krajt zelených se točí okolo pobytu na stromech. Dokonce i vajíčka, která samička naklade, jsou spojená do jakési hrbolaté šňůry, aby nespadla na zem. Jejich matka se o ně stará stejně vzorně jako všechny krajtí samice. Obtočí je oddaně smyčkami vlastního těla a chrání je tak před nepřáteli. Když je potřeba, dokáže dokonce svým potomkům přitopit. I když sama získává své životodárné teplo vyhříváním na slunci, v době sezení na snůšce může záškuby svalů zvýšit teplotu vyvíjejících se vajíček až o sedm stupňů. Tento zázrak přírody však může na vlastní oči spatřit jen velice šikovný chovatel. Krajtí mláďata však pro něho chystají ještě jedno překvapení - na rozdíl od svých rodičů nejsou zelená, ale jasně citrónově žlutá či cihlově červená s mnoha skvrnami. Do střízlivějšího zeleného šatu dospělých se postupně převléknou až za rok či dva. Proč takovou barevnou proměnou procházejí, to je velikou záhadou i pro na slovo vzaté odborníky.