Nejnovější fotografie
Jak se fotí zvíře
Zvířata mi nebudou pózovat na přání
V přírodě platí jedno základní pravidlo - za přesně daných podmínek, stálé teploty, vlhkosti a tlaku vzduchu se každý živočich chová tak, jak se mu právě zachce. Fotografování zvířat proto tak trochu připomíná prohlídku muzea kuriozit. Nikdy nevíte, na co narazíte za rohem a co se stane v příští minutě.
Galerie po širým nebem
Příroda je plná inspirace. Stačí jen chodit s otevřenýma očima a žasnout. Všude kolem vás se denně odehrává bezpočet životních příběhů nejrůznějších tvorů. Často jsou tak fantastické, že by jim nevěřili ani tvůrci těch nejodvážnějších hororů. Na každém živočichovi je něco zajímavého - jeho vzhled, jasné barvy nebo neobvyklé chování. Když hledám adepty na fotografování, nahlížím pod pokličku jejich všedního života. To, co tam nalézám, mi často bere dech. Když se mi podaří objevit něco zajímavého, přestává pro mě celý okolní svět existovat. Je tu jen fotoaparát, fotografovaný objekt a snaha zachytit celou scénu co nejlépe. Takové zaujetí může trvat celé hodiny a trpělivost i soustředění se rozhodně vyplatí.
Bleskurychlý lenochod
Když se fotograf setká se zvířetem tváří v tvář, musí se pohybovat jako na tenkém ledě. Dokonce i zvířata v chovaná v zajetí jsou často poměrně plachá. V době, kdy jsem poskytoval své fotografické služby pražské zoologické zahradě, jsem se naučil důležitému pravidlu - jakýkoli nenadálý pohyb nebo hlasitý zvuk může mít nedozírné následky. Zvláště když vstoupíte za zvířaty do výběhu, musíte být velice opatrní. Odvažujete se na domovské území fotografovaného živočicha a on z toho pochopitelně nemá žádnou velkou radost. Snadno se potom vyleká a dá se na úprk nebo vyrazí do obranného útoku. I kdyby se nestalo ani jedno z toho, minimálně přestane vykonávat činnost, kterou jste právě chtěli vyfotografovat.
Chce to hodně cviku. Člověk nechce zmeškat ten nejlepší okamžik a zároveň se musí pohybovat jako ve zpomaleném filmu. Když je kolem vás zvířat víc, musíte se jedním okem dívat do hledáčku a druhým sledovat dění kolem sebe. Musíte být připravený na všechno. I na to, že vám sjede po schodech do klína rozzuřený třímetrový aligátor s rozevřenými čelistmi, který se vysmekl z poutací smyčky.
Příroda pod drobnohledem
Nejúchvatnější dramata se však odehrávají přímo pod nohama každého z nás. Pod kameny nebo mezi stébly trávy číhají krvelační lovci, probíhají zde něžné milostné hry a nenasytné nevěsty požírají své partnery. Pro fotografa přírody je to také ideální příležitost k tomu, aby se zcela ponořil do své práce. Nemusí být stále na pozoru před záludným kopnutím nebo kousnutím a může se soustředit na nejmenší detaily vytvářeného obrazu. Je to zápolení s přírodou i technikou zároveň. Mnozí protagonisté příběhů totiž nejsou větší než jeden centimetr a dostat je do hledáčku v potřebné velikosti stojí i s pomocí dobrého vybavení nemálo potu. Musí se navíc pracovat s milimetrovou přesností, protože hloubka ostrosti je opravdu velmi malá. Mám však pocit, že se mi tímto způsobem podařilo zahlédnout ty nejhezčí okamžiky ze života v přírodě. Připadá mi, že nefotím jen na film, ale že zároveň ukládám neopakovatelné momenty i do svého mozku. Teprve, když musí člověk při hlídání výřezu a ostrosti věnovat pozornost každé maličkosti, zjistí, jak neuvěřitelně je i ten nejmenší živočich dokonalý. Všechno do sebe zapadá, hladce to funguje a nikde není nic navíc.
Jak prokouknout zvířata
Když vyrazím s aparátem do terénu, chci si přinést přesně takové snímky, jaké si ve své fantazii vymyslím. Při fotografování zvířat to však často zůstane nesplněným snem. Se zvířaty se ve velké většině případů nelze domluvit a už vůbec pro vás nebudou pózovat na přání. Přesto je někdy možné odhadnout, jak se zachovají. Čím déle s nimi člověk pracuje, tím více si cvičí postřeh a jakýsi instinkt, který mu dovolí být ve správný čas na správném místě. Je pro mě také dobré vědět, jak by se fotografovaný živočich měl v určité situaci zachovat. Mohu se tak předem připravit a když mám trochu štěstí, tak to vyjde.
Fotoaparát jsem vzal poprvé do ruky během svých vysokoškolských studií. Protože jsem už od dětství miloval přírodu, studoval jsem zoologii na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Získané znalosti mi pomáhaly a stále pomáhají orientovat se ve světě zvířat a nacházet zajímavá témata pro můj objektiv. Když vidím, že vosa kutilka pilně hloubí chodbičku v zemi, vím, že se vyplatí počkat. Brzy přivleče ulovenou housenku, kterou do nory napěchuje a úhledně zazdí její vchod. Zajistí tak zásobu potravy pro své potomky. Dva plzáci plazící se jeden za druhým zase znamenají, že si musím nechat zajít chuť na večeři. Až do noci totiž budu fotografovat jejich zásnubní hry trvající celé hodiny.
Po návratu k počítači začíná další pokračování příběhu. Teprve, když k fotografiím připojím text článku, získá celý materiál další rozměr. Lidé, kteří se do něj zahloubají, tak mohou prožít celou příhodu na vlastní kůži a například během cesty metrem do práce si udělat výlet do světa zvířat.