Nejnovější fotografie
Chameleóni
Chameleóni - oživlé palety ve větvích
Řekne-li se o někom, že je chameleón, není to zrovna vybraná lichotka. Lidé se tímto přirovnáním snaží vystihnout záludnost, nevypočitatelnost a nestálost. Je pravda, že pro nezaujatého pozorovatele vypadají chameleóni měnící barvy jako o závod poněkud zvláštně. Je to však tím, že se dokonale přizpůsobili svému životnímu prostředí. Ti z nás, kteří si je vyvolili za své spolubydlící a domácí mazlíčky, to moc dobře vědí.
Život nad zemí
Většina druhů chameleónů tráví svůj život ve větvích keřů nebo nízkých stromů. Snad nikdo se tomuto prostředí nepřizpůsobil tak dokonale jako právě oni. Jakoby se příroda rozhodla, že na těchto ještěrech představí celou plejádu svých jedinečných vylepšení a vynálezů. Vysoké, ze stran zploštělé tělo chameleónů se bez námahy prodírá spletí větviček a listů. Tito bizarní ještěři se přitom nemusejí obávat, že by při svém pomalém a rozvážném pochodu nad zemí spadli. Všechny čtyři jejich nohy se totiž přeměnily v silné kleště objímající větvičku. Prsty chameleónů srostly po dvou či po třech dohromady a vytvořily tak něco, co se vzdáleně podobá chňapce na vyndávání horkých pekáčů z trouby. Prostě ideální nástroj na šplhání po větvích. I kdyby však jejich podivná noha přece jen šlápla vedle, není to žádná velká katastrofa. Chameleóni mají k dispozici ještě pátou končetinu. Jejich ocas se může ovinout okolo větve a svého majitele tak bez problémů udrží na místě.
Koncert barev
Nejlepší způsob, jak se vyhnout dravcům, je zmizet jim z očí. Mnoho zvířat se proto snaží splynout se svým okolím. Jejich zbarvení odpovídá podkladu, na kterém nejčastěji žijí. Má to však jednu velkou nevýhodu. Když je náhoda zanese do jiného prostředí, jsou tito tvorové rázem nápadní asi tak jako trs banánů uprostřed trávníku. To platí stejnou měrou pro zelenou kobylku na kmeni stromu i pro hnědého gekona na zeleném listu. Ne však pro chameleóny. Ti mohou snadno změnit své zbarvení podle místa, kde se právě nacházejí. Dovolují jim to zvláštní buňky v kůži, které buď skrývají nebo ukazují barevná zrnka, která obsahují. Většina chameleónů tak bez problémů zvládne žlutavé, hnědavé či zelené tóny. Jsou však i takoví přeborníci, kteří se vyrovnají i s modrým, fialovým či červeným odstínem. Dokážou také na svém těle vykouzlit nádherné vzory různobarevných skvrn a pruhů. Armádní designéři navrhující maskovací uniformy by se mohli od chameleónů lecčemu přiučit. Úžasné barevné kreace však chameleónům neslouží jen ke zmatení nepřátel. Představují také užitečnou řeč, pomocí níž se spolu tyto šplhající kaleidoskopy domlouvají. Změnou zbarvení může chameleón dát najevo svoji náladu, zdravotní stav nebo ochotu k páření. Rozzlobení chameleóni na sebe vezmou pestrý vyzývavý šat, zatímco ustrašená zvířata strachy zblednou. Když potká samička roztouženého partnera, vyvěsí také svoji barevnou vlajku. Samec tak rychle pozná, zda má šanci na úspěch nebo jestli musí jít o dům dál.
Harpuna v tlamě
Lov ve větvích není nic jednoduchého. Když chameleón spatří lákavé sousto, nemůže se k němu prostě rozběhnout a nic netušící hmyz uchvátit. Šplhání po větvích vyžaduje opatrnost a rozvahu. Chameleóni proto zvolili přesně opačnou strategii. Plíží se ke kořisti tak pomalu, že zůstávají až do konečného úderu neviditelní. Zakončení jejich lovecké výpravy však stojí za to. Vystřelují totiž z tlamy lepkavou harpunu. Jejich jazyk připomíná tenkou hadici dlouhou jako celé jejich tělo. Na konci má lepkavou plošku, na kterou se nic netušící kořist přichytí. Vystřelení jazyka zabere chameleónovi sotva pět setin sekundy. Tato dokonalá zbraň se přitom jen málokdy mine cíle. Průměrně velký chameleón může vystřelit svůj jazyk na vzdálenost větší než dvacet centimetrů. Aby mohl na takovou vzdálenost přesně zacílit, musí dobře odhadnout směr a vzdálenost od sedící kořisti. K tomu mu pomáhají jeho směrovatelné oči, které trochu připomínají obrácené trychtýře kryté šupinami. Ze šupinatého kornoutu vykukují jen chameleónovy zřítelnice. Když svoji oběť objeví, nasměruje obě oči dopředu. Odhad vzdálenosti je tak mnohem přesnější. Nalézt kořist ve spleti větví také není nic jednoduchého. Chameleóni však mohou pátrat ve všech směrech zároveň. Jejich oči se pohybují nezávisle na sobě. Jedno z nich tedy může koukat dopředu a druhé třeba nahoru.
Zajímaví, ale nároční
Pozorovat, jak chameleón předvádí všechny své speciality v teráriu, je krásným zážitkem. Toto potěšení si však nemůže dopřát každý. I když je dnes snadné získat mláďata chameleónů v teraristických prodejnách, jen málokomu se podaří odchovat je do dospělosti. Chameleóni jsou totiž zhýčkaní chovanci. Jednotlivé druhy osídlily nejrůznější prostředí od polopouští až po deštné pralesy. Všichni bez výjimky však potřebují prostorné terárium s dostatkem tepla, světla a větví ke šplhání. Aby toho nebylo dost, jsou navíc chameleóni nesnášenliví ke svým bližním. Každý z nich si žárlivě střeží své teritorium a jiného chameleóna v něm nestrpí. Když chce někdo chovat více těchto ještěrů pohromadě, bude potřebovat opravdu velkou ubikaci a v ní tolik žárovek, kolik je v ní zvířat. Každý chameleón musí mít své vlastní místo na vyhřívání. Jejich terárium musí být dobře větrané, přílišný průvan však těmto zvláštním chovancům nedělá dobře. Protože nepijí vodu z misek, je nutné jejich hájemství často rosit rozprašovačem vody. Jsou to zvířata jen pro ostřílené chovatele, kteří je budou každodenně obskakovat jako princeznu na hrášku. Chameleóni se jim však odmění ukázkami svého neobvyklého loveckého umění a schopností barvoměny.