Nejnovější fotografie
Partnerství na útesu
Partnerství na útesu
Život pod hladinou moře není žádná procházka růžovou zahradou. Hladoví lovci neustále číhají na svou kořist a skutečně bezpečných míst je na útesu i okolo něj jen velmi málo. Nikdy nekončící boj o přežití je nelítostný a vyčerpávající. Celá řada mořských tvorů se proto naučila využívat ke svému prospěchu organismy žijící okolo nich. Nejdále to dotáhli ti, kteří svým dobrodincům na oplátku poskytují také nějakou protislužbu. Oboustranně výhodné partnerství se tak může utužit a nezřídka se stane základem celoživotního svazku.
Vlci bez skrupulí a vypočítavé ovce
Stejně jako lidské město má i pestré společenství mořských organismů své dobrodince i vyvrhele. Na rozdíl od lidí však musejí mít všichni živočichové, tedy i vzorní pomocníci, ze svého chování vždy nějaký užitek. Nezištná pomoc bez osobních výhod je z hlediska závodu o evoluční úspěšnost zbytečným zdržováním. Takový luxus si žádný obyvatel moře nemůže dovolit a zvířecí samaritáni mají proto své dobré skutky velice dobře propočítané.
Metody, jak jednotliví obyvatelé tekutého živlu své odměny dosahují, se však mohou velmi různit. Někteří tvorové jdou doslova přes mrtvoly a svůj prospěch prosazují na úkor druhých. I tito paraziti však musejí držet své ničitelské choutky na uzdě. Kdyby svého hostitele zahubili příliš brzy, připravili by tím sami sebe o možnost přežití. Nejúspěšnější je proto takový cizopasník, který nechá svého hostitele co nejdéle naživu.
O poznání ohleduplněji se chovají živočichové, kteří svému hostiteli nepřekážejí. Za jeho služby se mu sice nijak neodvděčují, alespoň mu však neškodí a neztěžují mu jeho vlastní životní úděl. Mohou proto zpravidla beztrestně svého dobrodince doprovázet a využívat plodů jeho činnosti. Nejtěsněji jsou na sebe navázaní partneři, kteří jsou si užiteční vzájemně. Jejich pouto může být natolik silné, že by jeden bez druhého nemohl v drsném světě pod hladinou přežít.
Partneři stavitelé
Korálový útes představuje jedno z nejkolosálnějších stavebních děl přírody. Jeho vznik se však neobejde bez vzájemně prospěšného soužití bezpočtu malých budovatelů. Útesy vznikají neúnavnou každodenní činností ohromného množství drobných korálových polypů, kteří kolem svých měkkých tělíček stavějí pevnou ochrannou schránku z uhličitanu vápenatého. Právě tyto schránky pak tvoří kostru celého útesu. Na tuto úmornou práci však nejsou koráli sami. Uvnitř jejich těl rostou mikroskopické zelené řasy, které jim s jejich stavitelským úsilím pomáhají.
Tito zelení pomocníci jsou opravdu nepatrní - každá z jednobuněčných řas zvaných zooxanthely měří pouhou jednu setinu milimetru a v jednom centimetru čtverečním tkáně korálového polypa jich může žít na dva milióny. Přes svoji malou velikost jsou však řasy pro korály životně důležité. Fungují totiž jako nesčetné chemické továrny, které zásobují rostoucí korál živinami a kyslíkem důležitým pro dýchání. Jako všechny zelené rostliny mají i zooxanthely schopnost fotosyntézy. S pomocí slunečního záření umějí z jednoduchých látek vytvořit cukry, které slouží korálovému polypovi jako zdroj výživy. Odpadním produktem této chemické výroby je kyslík. Nic lepšího si korál nemůže ani přát. Kyslík se stane palivem pro jeho výrobny energie. Na oplátku poskytuje polyp řase ve svém těle pohodlný útulek pro bezpečný růst, organické látky ze strávené potravy a odpadní produkt svého dýchání - oxid uhličitý. Právě z této látky stavějí řasy ve svých chemických provozech cukry, které předávají zpět polypovi. Kruh spolupráce se tak uzavře.
Kosmetické salóny ryb
z organismů, které si vybraly za svůj životní styl využívání druhých, se usadilo na povrchu rybího těla. Nekonečná plejáda cizopasníků od plísní až po parazitické korýše ze skupiny stejnonožců žije na kůži, mezi zuby nebo na žábrách svých hostitelů a působí jim nemalé nesnáze. Ryby samy o sobě nemají mnoho prostředků, jak se svých malých trýznitelů zbavit. Nemusejí však věšet hlavu - od jejich trápení jim ochotně pomůže armáda pilných pomocníků.
Řemeslo čističů rybích těl má zlaté dno. Podmořští lazebníci si nemohou naříkat na nedostatek klientů, kteří jim až pod nos přivážejí nejrozmanitější lahůdky. Rybí paraziti totiž představují pro čističe nikdy nekončící přísun potravy. Přesně ti tvorové, kteří jsou pro ryby obtížnými příživníky, jsou pro rybí lazebníky odměnou za jejich pilnou práci. Čističi se svému poslání věnují opravdu důkladně - neváhají podrobně prohlédnout žábry, oči a dokonce i tlamy svých o mnoho větších klientů. Zákazníci jim jejich práci co nejvíce ulehčují. Natáčejí své tělo tak, aby mohl čistič prohlédnout každý záhyb jejich kůže a ochotně otevírají ústa i skřele. Dokonce i obávaní dravci pro tuto chvíli zapomínají na svoji lačnost a čistící pyskoun či kreveta může bez obav zbavit zbytků staré potravy i jejich obávané ostré zuby. Čistící služby jsou v rybím světě natolik ceněné, že zde platí železné pravidlo - podmořští lazebníci jsou nedotknutelní a nikdo jim nesmí ublížit.
Zástupy čističů
Není proto divu, že se hygienickými specialisty podmořského světa stali živočichové z několika různých skupin. Nejznámější z nich jsou však bezesporu pyskouni rozpůlení (Labroides dimidiatus), kteří si zřizují čistící stanice po celé indopacifické oblasti. Stejně jako mnozí jiní čističi žijí tito pyskouni po celý život na jednom místě a okolní ryby se proto rychle naučí, kde svého kadeřníka zastihnou. Pyskouni si většinou vybírají nápadná místa na okrajích útesů, aby si je ryby snáze zapamatovaly a měly do svého kadeřnictví co nejsnazší přístup. Nezřídka se k čisticí stanici stahují v celých hejnech a musejí trpělivě čekat, až na ně přijde řada. Zaneprázdnění pyskouni si pak mohou vybírat, které zákazníky obslouží nejdříve. Opravdu mají jakýsi žebříček oblíbenosti svých klientů. Velmi rádi se například věnují ploskozubcům nebo dravým murénám. Zdá se, že tyto ryby sužuje více cizopasníků než jiné druhy. Sklizeň z jejich těl je tedy bohatší a hladový čistič je spokojenější.
Čistící službě se věnují i jiné druhy pyskounů a několik ryb z čeledi hlaváčovitých (Gobiidae). Někdy se svému poslání věnují pouze v mládí, jiným druhům vydrží zájem o rybí hygienu po celý život.
Zcela odlišnou partu lazebníků tvoří takzvané čistící krevety. Ke své jemné práci používají pinzetám podobná klepítka. Svýma dlouhýma nohama se drží na těle zákazníků a slídí mezi jejich šupinami po chutných cizopasnících nebo odumřelých kouscích kůže. Stejně jako pyskouni si zřizují stálé kadeřnické salóny, jen jejich klienti musejí připlout k čistící stanici o něco blíže. Krevety nemohou připlavat svým klientům vstříc.
Pestrý jazyk barev a tanců
Mezi zákazníky čističů všech druhů patří i vyhlášení dravci oceánu jako jsou velcí kanicové nebo nenasytné murény. Malí lazebníci musejí proto svým nebezpečným klientům dát včas najevo, že přicházejí splnit svůj úkol a že nejsou jen vítaným zpestřením jejich jídelníčku. Jinak by se mohlo snadno stát, že jejich hygienická mise skončí ještě dříve, než mohla vůbec začít. Čističi proto prozrazují svoje úmysly zřetelně a od začátku. Stejně jako hoteloví portýři mají své služební stejnokroje. Pyskouni se pyšní zřetelnými podélnými modrými nebo černými pruhy oddělenými býlími pásy. Jiné čistící ryby dávají přednost spíše uniformě v červených barvách. Čistící krevety se mohou pochlubit nádhernými pestrými vzory po celém těle. Velice oblíbeným motivem je střídání jasně červené a bílé barvy.
Poznávací zbarvení však rybím kadeřníkům zdaleka nestačí. Pro jistotu prokazují svoji totožnost i zvláštním stylem pohybu. Čistící pyskouni plavou svým klientům vstříc pečlivě nacvičeným vlnivým swingem. Při tomto osobitém tanci používají jen svých prsních ploutví. Čistící krevety k sobě zase lákají adepty na očistu tím, že na ně svůdně mávají svými dlouhými býlími tykadly. Mimické vzkazy však létají vodou oběma směry. I budoucí zákazníci naznačují malým lazebníkům, že jsou připraveni na generální prohlídku svého těla. Připlavou co nejblíže k hygienické stanici, kde se zastaví a doširoka rozevřou tlamu, skřele a ploutve. Říkají tak čističi: „Jsem připravený přijmout tvé služby“. Někteří kanici navíc dělají ve vodě jakousi stojku a zaujímají pozici hlavou dolů, zatímco ploskozubci natáčejí své tělo přesně opačně. Aby zákazník svého lazebníka nedopatřením nespolkl a aby mohl nastavit očistě každý kousek svého těla, dávají mu během očisty pyskouni stále najevo, kde zrovna pracují. Šimrají čištěnou rybu břišními ploutvemi a zákazník tak má stálý přehled o pohybu úslužných asanačních jednotek.
Není však všechno zlato, co se třpytí. Několik druhů dravých slizounů včetně druhu Aspidonotus taeniatus se naučilo čistící pyskouny věrně napodobovat. Neježe mají tito rybí podvodníci stejný tvar těla a oblékli se do shodné uniformy, ale navíc zvládli i charakteristický pohyb rybích čističů. Pod rouškou nedotknutelnosti se tak nerušeně přibližují k jiným rybám. Místo toho, aby čekající zákazníky osvobodili od nepříjemných příživníků, vykousnou překvapenému klientovi svými ostrými čelistmi kus kůže nebo žaber a prchnou zpět do bezpečí.
Žahavé příběhy
Mořské sasanky jsou ozdobou zahrad korálových útesů. Přes svou zdánlivou křehkost a krásu však patří mezi nejnebezpečnější lovce na rifu. Každé z jejich vlnících se chapadel je vyzbrojené bateriemi žahavých buněk. Jakmile se dotkne jiného živého tvora, žahavé baterie se spustí. Menší živočichy sasančin jed spolehlivě zabíjí, větší alespoň citelně popálí. Přesto se našly celé zástupy tvorů, kteří našli v žahavé náruči sasanek svůj bezpečný domov.
Svérázný způsob obrany vynalezli boxerští krabi rodu Lybia. Místo boxerských rukavic však používají malých mořských sasanek. V každém ze svých klepet drží jednoho žahavce a neohroženě jím mávají proti svému protivníkovi. Nezřídka se jim podaří odradit i tak nebezpečného dravce, jakým je chobotnice. Útočí na střídačku pravým a levým klepetem, takže jejich produkce připomíná známou boxerskou kombinaci pravého a levého háku. Protože jsou jejich klepeta neustále zaměstnaná používáním jedinečných živých nástrojů, musejí si boxerští krabi obstarávat potravu s pomocí prvního páru svých kráčivých nohou.
Prázdné ulity mořských plžů představují ideální domovy pro zranitelné obyvatele mořských mělčin. Nejčastějšími nájemníky obsazujícími tyto opuštěné příbytky jsou poustevničtí krabi. Některým z nich však taková ochrana nestačí. Svůj přenosný domek si proto vybavují živými štíty. Na střechu ulity pečlivě vysazují mořské sasanky. Jejich žahavé buňky pak chrání poustevníčka před nežádoucí pozorností dravců. Když obyvatel ulity vyroste a musí vyměnit svůj příbytek za větší, pečlivě si přestěhuje i své sasanky. Žahavcům jejich úloha ochránců krabího obydlí nijak nevadí. I oni si totiž přijdou na své. Sasanky se mohou pomalu a těžkopádně pohybovat po mořském dně, vozit se bez námahy na poustevníčkově ulitě je však mnohem pohodlnější a rychlejší. Jejich kočár je navíc vozí přímo k prostřenému stolu. Při krabí hostině se okolo hodujícího poustevníčka vznášejí kousky potravy které sasanky svými rameny hbitě vychytávají. Poustevníček druhu Eupagurus prideauxi žije v těsném svazku se sasankou plášťovou (Asamsia palliata). Její nožní terč obalí celou krabovu ulitu, postupně ji rozpustí a roste spolu s poustevníčkem. Malý korýš proto již nikdy nemusí vyhledávat větší obydlí. Ústní terč sasanky míří směrem dolů a nachází se za ústním ústrojím kraba. Žahavec tak může hodovat spolu s poustevníčkem.
Jiní tvorové si zvolili přesně opačnou cestu - celí se skryli v jedovatých chapadlech sasanek. Křišťálově průhledné krevety rodu Periclimenes obývají sasanky v celých velkých skupinách. Mezi jejich chapadly se mohou pohybovat bez obav, sasanka svým drobným nájemníkům neublíží. Některé krevety jdou tak daleko, že dokonce uštipují kousky sasančiných ramen, kterými se živí. O poznání hůře jsou na tom některé druhy vidlonožců, korýšů blízce příbuzných krevetám. Proti jedu své domácí sasanky nejsou imunní a musí si proto dávat bedlivý pozor, aby se náhodou nedotkli některého z jejích smrtících chapadel.
Někdy je možné mezi rameny sasanky zahlédnout malé nádherně zbarvené kraby, jak mávají svýma pozměněnýma ústníma nohama a vychytávají z proudící vody drobné částečky potravy. Jsou to křehcí porcelánoví krabi rodu Neopetrolisthes. Jejich slabá vnější kostra jim poskytuje jen nedokonalou ochranu, takže s radostí přijali bezpečný podnájem mezi chapadly. Sedí v klidu pod ochranou žahavých baterií a čekají, jaké pochoutky jim voda přinese až pod nos.
Manželství na sasance
Nejdále dospělo soužití sasanek s pestrými rybkami rodů Amphiprion a Premnas z čeledi sapínovitých (Pomacentridae), kteří si právě svým krásným zbarvením vysloužily český název klauni. Z tohoto svazku mají užitek oba partneři. Drobný klaun získá bezpečný domov a na oplátku brání svoji sasanku před rybami, které se živí okusováním jejích chapadel. Pestří podnájemníci také polypa čistí a svým pohybem přiviřují sasance čerstvou vodu bohatou na kyslík. Čas od času upadne klaunovi nějaké to sousto z jeho potravy a sasanka tak bez námahy získá něco dobrého na zub.
Sasanka na svého klauna neútočí a její žahavé baterie zůstávají v klidu. Taková tolerance však není žádnou samozřejmostí a klaunovi dá hodně práce, než ho jeho ochranitelka přijme za vlastního. Chapadla sasanek jsou obalena slizem, který zabraňuje žahavým buňkám, aby při vzájemném dotyku ramen aktivovaly své pálivé zbraně. Stejný sliz musí získat i klaun, jinak by v žahavé náruči rychle zahynul. Při prvním setkání se sasankou se k ní musí přibližovat velice opatrně. Pokradmu oštipuje kousky jejích chapadel a získává tak její ochranný sliz. Teprve po několika hodinách nebo dokonce dnech se může bez nebezpečí odvážit mezi její ramena.
Není proto divu, že si klauni svoji sasanku žárlivě střeží. Představuje pro ně bezpečí a zvykat si na novou paní domácí je velmi riskantní dobrodružství. Rybky žijí na sasance v párech nebo malých skupinkách a nelítostně odhánějí všechny ostatní příslušníky vlastního druhu. Za občanské průkazy slouží klaunům jejich pestré zbarvení. Právě podle něho poznají, zdali mají tu čest se svým partnerem nebo s drzým vetřelcem. Největší z klaunů je vždycky samička. Vládne na sasance železnou rukou a svého menšího partnera drží pěkně při zemi. Takový teror je však naprostou nutností. Zabraňuje samečkovi, aby předvedl další ze zajímavých kousků klauního života. Jakmile samička zahyne a její partner přestane žít pod pantoflem, stane se úžasná věc --bývalý první milovník se promění v novou královnu. Schopnost změnit pohlaví je pro klauny životně důležitá. Žádný rozumný klaun se totiž nevzdá své sasanky a volné partnerky se proto v okolí nevyskytují. Osiřelí samečkové tedy museli vymyslet, jak nahradit ztrátu samičky z vlastních zdrojů. Jestliže je na sasance ženichů čekatelů víc, největší z nich se změní v samici a ostatní si o jedno místo polepší. Zbude-li sameček na sasance sám, přijme k sobě mládě bez domova a sám se změní v jeho vládkyni.
Písečný bagrista a hlídka s ploutvemi
Ten umí to a ten zas tohle, a všichni dohromady uděláme moc… zpívá se ve známé písni z filmu Císařův pekař. Tato slova si vzala k srdci rybka druhu Cryptocentrus caeruleopuncataus z čeledi hlaváčovitých a kreveta Alpheus djiboutensis. Kreveta je zdatným tunelářem a bez problémů vyhrabává v písku na mořském dně útulné nory. Je však téměř slepá a bez ostražitého hlídače by dříve či později padla za oběť hladovým dravcům. Patronát nad stavitelem s klepety si vzal právě bdělý hlaváč. Jeho oči postřehnou všechno, co se v okolí nory šustne. Kreveta tedy pro oba dva pilně buduje obydlí a rybka dává na svého řemeslníka pozor. V případě nebezpečí se oba bleskově schovají do svého podzemního domova. Oba partneři mají mezi sebou domluvený signál, kterým si oznamují nebezpečí. Garnát se téměř neustále dotýká svými citlivými tykadly těla hlídkující ryby. Jakmile nastane poplach, mrskne hlaváč rychle ocasem a kreveta okamžitě ví, že má vyklidit pole. Když nebezpečí pomine, je to opět hlaváč, kdo jako první obhlíží terén. Teprve když neobjeví nic podezřelého, nechá vylézt i svého pracovitého partnera.
Živá obydlí
Nejrůznější obyvatelé moře slouží jiným živočichům jako živoucí hotely. Snad nejrozšířenějšími spolubydlícími všemožných živočichů a rostlin jsou krevety. Žijí na chaluhách, korálech, mořských sasankách, ježovkách, hvězdicích a dokonce i na větších druzích korýšů. Nepatrná kreveta druhu Aretopsis aegyptica se zabydlela v ulitě, kterou už před ní zabral poustevnický krab. Oba korýši tak sdílejí společnou střechu nad hlavou. Někdy se může kreveta v ulitě potkat i s malým mnohoštětinatým červem nereidkou, který na oplátku za přístřeší udržuje vnitřek poustevníčkova domova v čistotě. Nejzajímavější společenství krevet však obývá spletité tunely uvnitř mořských hub. Drobné průsvitné krevety rodu Synalpheus založili uvnitř houby kolonii, která může svojí dokonalostí soupeřit s tak rozvinutými společenstvími jako jsou mraveniště či sídla termitů. I krevety obývající houbu mají své dělníky a vojáky, kteří chrání ostatní členy skupiny před vetřelci a hlavně před krevetami ze sousedních kolonií. O novou generaci drobných obyvatel labyrintu chodeb se stará jediná královna matka, která snáší vajíčka. Takovéto soužití nemá pod hladinou moří obdoby.
V mořských houbách se však kromě pospolitých krevet ukrývají i rozmanití červi, krabi a dokonce i malé rybky. Houba domečková (Suberites domuncula) tvoří úkryt poustevníčka druhu Paguristes eremita. Porůstá jeho ulitu a roste spolu s ním, takže rak nemusí měnit svůj domov za větší.
U kalifornských břehů žije zvláštní živočich z kmene rypohlavců. Vyhrabává si v písku chodby ve tvaru písmene U, ve kterých chytá do speciální rosolovité sítě drobné živočichy. Jeho úkryt s ním sdílí hned několik podnájemníků. V noře žijí malí krabi a také drobní červi, kteří se přiživují na výsledcích rypohlavcova lovu. Jeden z vchodů do doupěte často obsadí drobná rybka z čeledi hlaváčovitých.
Někteří krabi přijímají dobrovolně doživotní vězení. Výměnou za bezpečí obětují svou vlastní svobodu. Trpělivě čekají, až je koráloví polypi zazdí do vápencové cely. Po dokončení ji už nemohou opustit a po celý zbytek života jen čekají, co dobrého jim přinese voda.
Podmořští stopaři
Procestovat velký kus světa téměř zadarmo je snem mnoha lidí. I pod mořskou hladinou žijí živočichové, pro které je cestování načerno životním stylem. Místo vlaků či autobusů však využívají žraloky, rejnoky nebo větší druhy ryb. Navíc mají v ceně jízdného zahrnuté i občerstvení - mohou se přiživit na zbytcích kořisti svého dopravního prostředku. Nejznámějším z rybích stopařů je štítovec lodivod (Echeneis naucrates). První z jeho hřbetních ploutví se přeměnila v silnou přísavku. S její pomocí se přichytí na kůži velkých žraloků či ryb a už se veze. Při hostině se nakrátko pustí a po jídle si znovu stopne svůj kočár. Jako věrní dvořané cestují s velkými dravci i lodivodi mořští (Naucrates ductor). Svých velkých průvodců se sice nepřidržují, drobty z hostiny však přijdou vhod i jim.
Svijonožci jsou přisedlí korýši, kteří obvykle porůstají skály v moři a svýma dlouhýma nohama lapají z vody drobnou potravu. Některé druhy se však přichycují i na kůži velryb, které je vozí oceánem. Na těle keporkaka žijí hned tři druhy těchto černých pasažérů. Pod čelistmi a na břiše se daří jednomu z nich, zatímco jiný porůstá ocas a konce ploutví mořského obra. Třetí druh svijonožců se nepřichycuje přímo na velrybí kůži, ale na schránky svých větších příbuzných, kteří již na velrybě rostou.
Moře je plné živočichů, kteří mezi sebou budují nejrůznější vzájemné vztahy. Využívají jeden druhého, navzájem se vykořisťují nebo zakládají oboustranně výhodná spojenectví. Nástrojem, který tyto vazby mezi organismy utváří, jsou tvrdá pravidla boje o přežití. Záleží jen na pozorných potápěčích, kolik takových spojenectví dokážou odhalit.