Nejnovější fotografie
Barvy života
Barvy života
Korálový útes je doslova přeplněný nejrůznějšími živočichy. O prostor zde bojují přisedlé sasanky, křehké krevety i hejna roztodivných korálových ryb. Málokde na světě je taková tlačenice jako právě na rifu. Někteří obyvatelé moří si přejí být v tomto reji neviditelní, jiní se zase musejí rychle orientovat mezi nepřeberným množstvím ostatních obyvatel útesu. Moře proto připomíná obrovskou oživlou galerii plnou těch nejodvážnějších barevných kreací střídaných mistrnými ukázkami umění, jak v okamžiku zmizet ostatním z očí.
Živá paleta
Barvy, které vnímáme my stejně tak jako mnoho mořských živočichů, jsou světelné vlny odražené od předmětů, na něž se díváme. Tyto vlny mohou být delší či kratší. Podle toho se také liší barva, kterou pozorovaným objektům propůjčují. Sluneční světlo v sobě skrývá paprsky různých vlnových délek. Většina předmětů v našem okolí z nich část pohltí a ostatní odrazí do okolí. Právě toto odražené světlo tvoří barvu pozorovaného objektu, ať již je to motorový člun nebo korálová rybka.
Na rozdíl od člunu však není barva mořských živočichů daná jednou pro vždy a není tedy neměnná. Za zbarvení živých tvorů zodpovídá celá soustava buněk a tkání tvořící živoucí paletu, na které se neustále míchají a vznikají nejrůznější barevné odstíny. Někteří živočichové mohou změnit barvu ve zlomku sekundy, jiní si svůj barevný šat pracně budují mnoho měsíců. Barevné variace takových tvorů se mohou pozvolna měnit během dospívání nebo v závislosti na ročním období a jejich životním cyklu.
Fascinující barvy nevznikly na útesu pro potěchu očí potápěčů ale proto, že prokazují svým nositelům neocenitelné služby. i nenápadné úbory mořských živočichů maskují, varují, lákají, vyhrožují nebo informují každého, koho to zajímá, o druhové příslušnosti, zdravotním stavu nebo dokonce o náladě pozorovaného živočicha. Barevný rej na útesu tedy představuje komplikovaný dorozumívací jazyk beze slov. Každý živočich ho však využívá po svém.
Mikroskopické nástroje mořských estétů
Mořští živočichové si své dekoratérské dílny nosí stále s sebou - ve své vlastní kůži. Právě zde je uložena většina buněk tvořících celkové zbarvení každého z nich. Lví podíl na této barevné hře mají buňky zvané chromatofory. Jsou naplněny látkami, které odrážejí světlo určité barvy. Množství a rozmístění jednotlivých typů těchto barevných zrnek v kůži ovlivňuje barvu celého živočicha. Melanofory nesou černá či hnědá barviva, xantofory žlutá barviva tukové povahy a erytrofory barviva červená. Mnohem vzácnější jsou zrna nesoucí modrý a zelený pigment. Modrá a zelená barva u živočichů většinou vzniká rozptylem světla v buňkách naplněných vzduchem, jejichž pozadí tvoří vrstva melanoforů. Kovový lesk rybím šupinám propůjčují iridocyty. Tyto buňky jsou naplněné krystalky guaninu, který funguje stejně jako odrazná vrstva reflektorů.
Pigmentové buňky mají tvar podobný měňavkám s rozvětvenými panožkami. Jednotlivé molekuly barviv mohou být rozprostřené v celé buňce nebo nahloučené v jejím středu. Když se pigment přesune z panožek do středu, živočich zesvětlá. Chromatofory jsou také obklopeny svalovými vlákny, která se stahují a mohou je překrývat či odhalovat. Tímto způsobem mohou živočichové měnit barvu. Celý proces barvoměny se pak podobá spolupráci velkého orchestru. Některé buňky světlají, jiné tmavnou. Společným vystavováním různobarevných zrn vznikají na kůži nové barevné odstíny. Dirigentem celé této symfonie barev je mozek. Někteří tvorové se stali virtuózy barevných kreací. Během okamžiku jsou schopni vytvořit na těle komplikované vzory barevných skvrn či pruhů.
Barevné legitimace
barvy mnoha druhů korálových ryb i dalších tvorů na rifu slouží jako z daleka viditelné občanské průkazy svých nositelů. Takový stejnokroj je v podmínkách přeplněného prostředí velice užitečná věc. Mnoho druhů ryb si brání svůj domovský okrsek. Na svém území znají domácí páni všechny úkryty a také vědí, že zde naleznou dostatek potravy. To už stojí za snahu uchránit si teritorium před vetřelci vlastního druhu. Vlastník teritoria díky jasnému identifikačnímu zbarvení už z dálky pozná, že se k jeho državě blíží nezvaný host a že je čas připravit se k obraně. Nově příchozí zase zřetelně vidí, že je toto území již obsazeno. Usedlík tak neplýtvá časem a energií na odhánění příslušníků jiných druhů. Takové ryby na svém území klidně strpí - živí se totiž jinou potravou a pestrému strážci nijak nepřekážejí.
Doba rozmnožování je pro každého živočicha vyvrcholením jeho celoživotní snahy. Konečně dostává příležitost předat své vlohy do následující generace. Úspěšné zplození potomstva však bývá spojeno s nemalou námahou. Byla by proto škoda, kdyby celé toto snažení vyšlo naprázdno. Nezbytným předpokladem úspěchu je nalezení vhodného partnera k milostným hrátkám. Pokus o spáření s jedincem jiného druhu znamená v drtivé většině případů plýtvání časem i úsilím. Ne vždy je však nalezení správného partnera jednoduchým úkolem. Klipky, menší rybky s vysokým tělem, patří mezi jedny z nejhojnějších útesových ryb. Většina druhů klipek dorůstá podobné velikosti a tvary jejich těl se také velice podobají. Aby nedocházelo k osudovým omylům, má každá z těchto rybek svoji výraznou uniformu. Každý druh nosí své barvy a tento dres pomáhá rybkám v rychlé orientaci stejně jako fotbalistům na hřišti.
Někdy bývá užitečné prokázat na dálku svoji totožnost i jiným obyvatelům rifu. Pyskouni rozpůlení (Labroides dimidiatus) stejně jako celá řada čistících krevet se živí tak, že obírají jiným rybám parazity z žáber a kůže. Ryby sužované cizopasníky na tuto službu často čekají v celých skupinách. Aby však horliví čističi neskončili nedopatřením v žaludcích svých velkých klientů, mají také své služební livreje. Typické podélné pruhování pyskounů a výrazné červenobílé vzory na tělech čistících krevet lákají potenciální zákazníky a zároveň slouží jako poznávací znamení. Aby opravdu nedošlo k mýlce, plavou pyskouni ke svým klientům zvláštním vlnivým pohybem a krevety na ně povzbudivě mávají svými tykadly.
Věrná manželství
Některé druhy ryb uzavírají pevné partnerské svazky. Mohou pak společně bránit své území a nemusejí se vysilovat hledáním partnera k páření. Jejich protějšek je vždy po ruce. Obzvláštní půvab má tento životní zvyk pro klauny, pestře zbarvené rybky z čeledi sapínovitých. Klauni žijí pod ochranou chapadel mořských sasanek. Nemohou si tedy dovolit svoji hostitelku opustit a vyrazit na námluvy. Pozbyli by ochrany jejího jedu a navíc by se jim mohlo snadno stát, že by po návratu našli svůj domov obsazený jiným klaunem. Proto žijí tyto rybky na sasance v párech a svorně od ní odhánějí ostatní klauny obojího pohlaví.
Rozhořčený obránce musí bezpečně rozeznat cizince od svého právoplatného druha, aby se nespletl a nezaútočil na partnera. Jako spolehlivý poznávací znak slouží klaunům barevný vzor na jejich těle. Podle svého pestrého zbarvení získaly tyto rybky i své české jméno. Na jasně zbarveném podkladu mají široké příčné bělavé pruhy, takže opravdu připomínají varietní umělce nalíčené na večerní představení. Většina klaunů se může pochlubit zřetelnými pruhy táhnoucími se po stranách jejich hlavy. Neexistují však ani dvě ryby, které by měly tyto ozdoby přesně stejné. Jejich pruhy se mohou lišit svou délkou, mohou být různě silné a zbarvené jiným odstínem bělavé barvy. Na temeni hlavy se oba pruhy stýkají. U jednoho klauna splývají v jediný pás, u jiného se sotva dotýkají. Právě tyto jemné nuance představují klauní obdobu otisků prstů. Podle tvaru a barvy pruhů klaun svého druha neomylně rozezná od kteréhokoli jiného návštěvníka. Když přijde zadaný klaun o svého partnera, trvá vždy nejméně jeden den, než k sobě přijme nového nápadníka. Jestliže se žádný náhradník nenajde a bývalý druh se na sasanku vrátí, pozná ho čekající partner i po třicetidenním odloučení a pustí ho domů. Klauni si tedy vizáž svého druha pamatují velice dobře. Podobně jako klauni se poznávají i klipky a jiné ryby žijící v párech.
Nenápadní výstředníci
Na první pohled se to zdá neuvěřitelné, ale pestré a nápadné barvy slouží některým tvorům jako dokonalé maskování. Prostředí korálového útesu je mnohobarevným světem. Koráli a další přisedlí živočichové propůjčují rifu vzhled zkamenělého karnevalového průvodu. Všude se navíc střídají plošky světel a stínů. Šaškovský převlek mnoha korálových rybek s tímto živým ohňostrojem dokonale splývá. Různobarevné skvrny či pruhy navíc rozbíjejí siluetu jejich těla, takže útočící lovci jen stěží sledují jejich pohyb.
Štětičkovec obecný (Oxycirrhites typus) má na svém bělavém těle jasnou červenou kresbu podobnou tepané mříži starobylých vrat. Rád však odpočívá v trsech korálů, mezi jejichž větévkami se se svým síťovým vzorem téměř ztrácí. zbarvení klipek, pomců nebo sapínů slouží kromě mezidruhové identifikace i k tomuto druhu nápadného maskování. Většina ryb má také bělavé břicho a tmavý hřbet. I to je příklad barev pomáhajících k neviditelnosti. Světlé břicho se při pohledu zespoda ztrácí proti sluncem ozářené vodní hladině, silueta zad zase zaniká na pozadí tmavého mořského dna v hloubce.
Voda pohlcuje sluneční světlo mnohem účinněji než vzduch. Do hloubky deseti metrů se dostanou pouhá dvě procenta červeného světla, které dopadne na hladinu. Červené barvy zde proto vypadají jako černošedé. Ohnivě červení parmovci rodu Apogon jsou proto ve stínech pod trsy korálů téměř neviditelní. Červená barva se také po setmění ztrácí ze všech nejdříve. Bývá proto oblíbená u mnoha druhů soumračních a nočních živočichů.
Ryby v pyžamu
Život na útesu probíhá ve směnách. Za soumraku se denní živočichové ukládají k spánku a noční lovci vyrážejí za potravou. Noční útes se však od toho denního podstatně liší. V potemnělých vodách je výhodné mít na sobě jiné barvy, než kterými hýří denní tvorové. I ti, kteří vyplouvají na scénu za dne, se však musí chránit před nočními dravci. Za dobrou večeři jim mohou posloužit stejně dobře i ve spánku. Aby byly odpočívající ryby v noci nenápadné a za dne mohly využívat svých barevných výzev a sdělení, bylo by pro ně výhodné mít v šatníku dva úbory - jeden na denní nošení a druhý na spaní. Některé ryby se opravdu na noc převlékají. Rybky rodu Caesio přes den aktivují na útesu. Zářivě rudá barva břicha jim slouží jako signalizační zařízení. Když se přiblíží večer, změní najednou rybka barvu. Vezme na sebe méně nápadný modravý noční převlek, ve kterém si u dna hledá úkryt k přenocování. Podobnou proměnou prochází každý večer i klipka černohřbetá (Mesochaetodon melanotus). Přes den se před příslušníky svého druhu „vytahuje“ pestrým žlutavým šatem. Na noc však její barvy vyblednou a hřbet ztmavne. Je připravená uložit se k spánku.
V hlubinách oceánů panuje věčná noc. Světla sem proniká velice málo nebo vůbec žádné. Tam, kde je ještě možné rozeznat siluety ostatních živočichů, se rozkládá říše tvorů se skleněnými těly. Jejich tkáně jsou totiž dokonale průhledné. Světlo tak prochází skrze ně a činí je téměř neviditelnými. Velcí hlubokomořští korýši i ryby se vznášejí ve vodě jako nehmotní duchové. Některé chobotnice obývající tento šerý svět dotáhly umění neviditelnosti do naprosté dokonalosti - dokonce i jejich složité komorové oči jsou zcela průhledné. Výhody průhledného těla však objevili i někteří tvorové mělkých prosvětlených moří. Drobné krevety rodu Palaemon slídí na dně a sbírají nejrůznější odpadky, které jim slouží za potravu. Dokud se nepohnou, jejich nepřátelé je nemohou spatřit. Kromě jemných hnědavých proužků jsou tito garnáti celí průsvitní. Skrze jejich těla je tedy vidět pozadí, na němž zrovna sedí. Lepší maskování by si ani nemohli přát.
Převlékání kabátů
Pro mláďata korálových ryb bývá velkým problémem najít si na přeplněném útesu své místo pro život. Nejtěžší to mají ty druhy, které si obhajují své teritorium. Dospělé a tedy silnější ryby by své potomky nemilosrdně vykázaly na samý okraj společnosti a vyhnaly by je do míst, kde by mladí nebyli schopní přežít. Jakmile spatří strážce domovského okrsku barvy jiného příslušníka vlastního druhu, vyráží okamžitě na zteč. Mláďata některých ryb, jako je například pomec císařský (Pomacanthus imperator), vyřešila tento životní problém barevnou kamufláží. Nosí totiž šat naprosto odlišný od zbarvení dospělců. Dospělá ryba v nich potom nevidí konkurenta a ze svého revíru je nevyhání. Uniformu dospělého si mladý pomec navlékne až v době, kdy doroste do takové velikosti, že si bude moci dovolit postavit se ostatním rybám na odpor. Toto zvláštní vnitrodruhové maskování dokázalo zmást i odborníky na slovo vzaté. Vědci někdy takové ryby popsali jako dva různé druhy. Na svůj omyl přišli až trpělivým pozorováním dorůstajících mláďat v zajetí.
Rybí transvestité
Barevná reklama je také výbornou metodou jak přilákat a okouzlit partnerku a přesvědčit ji o své vhodnosti k oplodnění jejích jiker. Samci mnoha druhů ryb se proto v době námluv odívají pestrými svatebními šaty. Samice a mladí samci středomořského trojploutvovce žlutého (Tripterigion delaisi) jsou nenápadně červenohnědí s jemným mramorováním. Jakmile však horlivý nápadník zabere teritorium a začne shánět nevěstu, celý jeho zevnějšek se změní. Tělo se zbarví jasně žlutou barvou, zatímco hlava získá elegantně modročerný odstín. Výrazně tmavé paprsky první hřbetní ploutve slouží samečkům trojploutovců jako signalizační vlajka.
Mnoho druhů korálových ryb ovládá proměnu, která se nám lidem zdá spíše jako trik salónního kouzelníka. V případě potřeby jsou schopné změnit své pohlaví. Některé ryby se mění ze samečků v samice, u jiných probíhá změna pohlaví opačným směrem. Vtip je v tom, že tyto ryby ve svém těle ukrývají jak varlata, tak vaječníky. Podle vnějších podmínek a stylu jejich života pak pracuje buď jedna nebo druhá sada pohlavních orgánů. Zvrat pohlaví je běžný i pro pyskouny. Mnoho druhů těchto hojných korálových ryb žije v harémech střežených velkým samcem. Když vládce harému zahyne, největší samička změní své pohlaví a nastoupí na jeho trůn. Na rozdíl od svých družek se však vládnoucí samec honosí krásným zbarvením. Spolu se změnou pohlaví musí tedy samice změnit i svoji image. Krásným příkladem takového převlékání jsou kněžíci rodu Thalassoma. Z původně nenápadně zbarvené samičky kněžíka dvoupruhého se stává parádník na slovo vzatý. Novému samci zmodrá hlava a vytvoří se výrazný límec ze dvou černých pruhů, mezi nimiž září bílý proužek. Stejně zbarvené ryby pak vládce harému nelítostně pronásleduje. Mezi pyskouny se však najdou i barevní podvodníci. Někteří ze samců nevyrůstají ze samic, ale rodí se již jako příslušníci mužského pohlaví. Tito primární samečkové si ponechávají i v dospělosti nenápadný šat samiček. Mohou se tak nepozorovaně vplížit do revíru pestře zbarveného samce a pářit se s jeho partnerkami, aniž by to žárlivý strážce harému vůbec poznal.
Splynout s prostředím
Koho oči nevidí, toho zuby nezasáhnou. Tak nějak by asi znělo přísloví, podle kterého se řídí celé zástupy obyvatel podmořského světa. Mořské dno je pravým rájem těchto iluzionistů. U pobřeží Austrálie loví žralok kobercový (Orectolobus maculatus). Leží bez hnutí na mořském dně a čeká, až kolem poplave nějaká bezstarostná rybka. Přehlédnout tohoto tvora je opravdu snadné. Nejenže je zbarvení jeho kůže k nerozeznání podobné barvě okolního písku, z předního okraje těla žraloka kobercového navíc trčí nepravidelné výrůstky. Obrys jeho těla se tak rozplývá do okolní krajiny.
Ještě dále dovedly své ukrývání ryby z čeledi ropušnicovitých. Při zběžném pohledu vypadají spíše jako oživlé kusy skály porostlé řasami. Celé jejich tělo kryjí rozmanité výčnělky, výrůstky a barevné skvrny napodobující barevný povrch dna moře. Odranec jedovatý (Synanceia verrucosa) si dokonce vysloužil anglické pojmenování „kamenná ryba“. Vypadá skutečně jako oživlý balvan pochodující útesem. Jeho tělo navíc porůstají pravé řasy, které se přilepily na sliz vylučovaný kůží tohoto mistra převleků. Jen velmi pečlivá prohlídka odhalí, že je tento podivný kámen vybavený dvěma očima a po stranách zavalitého těla má nenápadné ploutve.
Bizarní napodobeniny mořských rostlin a živočichů plavou ale i nad mořským dnem. Trubkotlamka harlekýnovitá je malá rybka s protáhlou hlavou. Celé její pestré tělo je porostlé tenkými výrůstky, takže je k nerozeznání od ramen lilijice, mezi nimiž se ukrývá. Příbuzný druh, trubkotlamka přízračná, zase výtečně napodobuje utržený list chaluhy. Má žlutozelenou barvu, zploštělé tělo s nepravidelnými okraji a dokonce odpočívá hlavou dolů a dělá tak jakousi „stojku“, aby dodržela směr, kterým rostou pravé listy chaluhy. Nejkrásněji však napodobuje mořské rostliny řasovník rozedraný (Phyllopteryx eques). Stejně jako trubkotlamky patří do příbuzenstva mořských koníčků. Jak již jeho jméno napovídá, obývá porosty řas u australského pobřeží. Tato podivná ryba je celá porostlá lupenitými útvary, které jsou někdy téměř tak dlouhé jako jeho tělo. Když se řasovník důstojně vznáší mezi stélkami řas, celým svým zjevem připomíná chomáč utržených chaluh zmítaný vlnami.
Pravé rekvizity působí nejlépe
Proč mít na svém těle roztodivné přívěsky, když je všude kolem dost surovin na výrobu zaručeně pravého přírodního kostýmu? Žádná napodobenina není tak věrohodná jako originál. Mnoho maskovaných živočichů proto připomíná spíše chodící botanické či zoologické zahrady. Od pavoukovitých krabů čeledi Majidae by se mohl svému řemeslu učit leckterý zahradník. Jsou to mistři ve vytváření pojízdných parků. Jako záhonek jim při tom slouží jejich vlastní trnitý krunýř. Pečlivě na něj sázejí různé řasy a přisedlé živočichy, na které při své pouti mezi kameny narazí. Místo zahradnických nůžek používají zručně svých klepet. Výsledek stojí za to - od pravého kousku mořského dna je rozezná jen cvičené oko. Stejnou techniku používají někteří krabi poustevníci. Mořské houby, sasanky a řasy sázejí na ulitu, kterou si vybrali za svůj domov. Někdy houba pokryje celou schránku, takže původní ulita není vůbec vidět. Úlomky lastur a kousky chaluh vozí na svých ostnech i některé ježovky. I když mají svoji pichlavou obranu, trocha opatrnosti navíc nikdy neuškodí.
Mistři barvoměny
Prostředí korálového útesu je nesmírně členité. Každý typ maskování se přitom hodí vždy jen do těch podmínek, pro které byl vynalezen. Řasovník by byl nad holými kameny stejně nápadný jako klipka mezi zelenými řasami. Nejlépe jsou na tom ti živočichové, kteří mohou zbarvení svého těla na počkání přizpůsobit okolí, ve kterém se právě nacházejí. V moři se proto můžeme setkat s přeborníky v umění barvoměny.
Hlavonožci, mezi které patří i chobotnice, sépie a olihně, mají dokonalé komorové oči srovnatelné se zrakovými orgány obratlovců. S jejich pomocí vnímají své okolí a jejich mozek pak může řídit bleskurychlé a složité změny barvy jejich těla. Sépie zvládne změnit barvu za méně než jednu sekundu. Změny zbarvení neslouží hlavonožcům pouze k maskování. Pomocí barevných explozí si navzájem sdělují mnohé důležité informace. Když na sebe chobotnice vezme sytě červenou barvu, je pravděpodobně vzrušená nebo rozzlobená. Zblednutí naopak znamená úlek a defenzivní postoj. Střídající se barevné vzory mohou být odrazem nerozhodnosti či zmatenosti měkkýše s chapadly. Námluvy olihní se také neobejdou bez barvité předehry. Páry těchto hlavonožců plavou těsně vedle sebe a mění barvu kůže jako o závod. Těsně před pářením se samečkovi zbarví chapadla jasně červenou barvou.
Dokonalá schopnost měnit barvu umožňuje hlavonožcům napodobit jakékoli pozadí, na kterém se octnou. Složité barevné vzory, skvrny či mramorování pro ně nejsou žádným problémem. Chobotnice šly ve své dovednosti ještě dále. Složitý systém svalů pod kůží jim dovoluje během okamžiku změnit i strukturu své pokožky. Tam, kde ještě před chvílí seděla chobotnice s kůží hladkou jako sklo, je najednou jen kousek skvrnité hrbolaté skály. Blesková barvoměna usnadňuje hlavonožcům i jejich slavný únikový manévr v oblaku inkoustového barviva. Než sépie svoji kouřovou clonu vypustí, ztmavne a upoutá tak pozornost nepřítele na své tělo. Za modrým mrakem rychle zesvětlá a nepozorovaně prchá do úkrytu. Někteří hlavonožci mají k tomu všemu ještě herecké nadání. Některé olihně umějí napodobit listy chaluh tak, že natáhnou a srovnají chapadla a zploští tělo. Rozevlátými chapadly zase matou svoji kořist. Oskara za herecký výkon by ale mezi chobotnicemi jistě získal jeden druh objevený před necelými deseti lety. V jeho repertoáru najdeme napodobování platýse, kdy za sebou chobotnice vláčí chapadla po mořském dně, mořskou sasanku nebo perutýna. Vrcholným číslem je však mořský had, kdy chobotnice schová šest svých chapadel do štěrbiny mezi kameny a zbylými dvěma vlní ve vodě.
Schopností měnit barvy se mohou pochlubit i platýsové, zploštělé ryby žijící na mořském dně. S virtuozitou sobě vlastní dokážou napodobit barvu i vzor písku, na kterém právě leží. Celé představení vylepšují ještě tím, že písek zvíří ploutevním lemem a nechají ho klesnout zpět na své tělo. Maskování je tak naprosto dokonalé a platýs může svým nepřátelům zmizet z očí během zlomku sekundy. V pokusném akváriu se platýs vyrovnal i s takovými specialitami jako je dno se vzorem šachovnice. Mořští živočichové hýřící pestrými barvami pro nás mají v zásobě jistě ještě mnoho jiných podivuhodných představení. Záleží jen na tom, kdy je vědci a potápěči objeví.