Mgr. Michael Fokt - fotograf Foto Fokt - www.foto-fokt.cz

Nebezpečné krasavice

V dnešní době se vám může lehce stát, že vás při příchodu do bytu, kam jdete na návštěvu, přivítá mýval, fretka nebo třeba klokan. Můžete ke svému úžasu zjistit, že sdílíte obývací pokoj s třímetrovou krajtou, krokodýlem nebo zeleným leguánem. Za dveřmi nenápadného sídlištního bytu v Praze Letňanech vás obklopí tajemné kuňkavé zvuky, které jakoby přicházely ze samotného srdce amazonských pralesů. V tomto bytě totiž nalezly svůj domov - žáby.

Pan Lubomír Zeman se chovu tropických druhů žab věnuje již mnoho let. Za tu dobu prošlo jeho rukama velké množství velmi zajímavých i vzácných druhů těchto obojživelníků. Jeho největšími „favority“ jsou však jihoamerické šípové žáby, nebo také dendrobátky, jak se běžně nazývají mezi chovateli. V českém vědeckém názvosloví se tyto malé žabky honosí jménem pralesničky. Lidový název „šípové žáby“ není vůbec náhodný nebo samoúčelný. Mnoho druhů žab této čeledi vylučuje na povrch svého těla velmi silné toxiny, které chrání tyto drobné žabky před jejich přirozenými nepřáteli. Jed některých druhů je natolik silný, že dávka vyprodukovaná jednou asi pět centimetrů velkou žabkou stačí pohodlně k usmrcení několika lidí. Takto mimořádně jedovaté druhy bychom mohli spočítat na prstech obou rukou, přesto tyto pestré žabky neunikly pozornosti domorodých obyvatel Amazonie, kteří do jejich smrtícího jedu namáčeli hroty svých obávaných otrávených šipek. S jedním z těchto proslulých druhů, žabkou s latinským názvem Phyllobates bicolor, se můžeme tváří v tvář setkat i v teráriu pana Zemana.

Dendrobátky jsou chovatelsky velmi atraktivní žáby. Jsou až neuvěřitelně pestře zbarvené. Mohou si to také dovolit, jejich jed jim skýtá dostatečnou ochranu a pestré zbarvení jim slouží jako varovný signál nepřátelům. Vždyť k čemu by žabce bylo být smrtelně nebezpečná, kdyby to dravec ke své škodě poznal až po jejím zabití a pozření? Nádherné zbarvení tedy říká všem nenasytným hladovcům: „jsem nebezpečná, vyhni se mi obloukem.“ O to více však jejich pestrý šat láká chovatele terarijních zvířat z celého světa. Přitom získat mláďata těchto zajímavých žab není nic snadného ani laciného. Některé vzácnější druhy se dají sehnat jen na burzách v Německu, kde jedno mládě může v přepočtu stát i tři či čtyři tisíce korun. Dovézt si pralesničky ze střední Ameriky přímo z místa původu je také velmi těžké a riskantní, vysvětluje pan Zeman. Mnohé druhy dendrobátek totiž obývají velmi malá území a jsou navíc neustále ohrožovány kácením deštných pralesů. Dostat od místních úřadů povolení k odchytu a vývozu těchto žab ze země je proto nesmírně těžké. Zvířata ve volné přírodě trpí navíc celou řadou cizopasníků. Při změně životních podmínek a stresu při převozu mohou tito paraziti zesláblé žáby snadno udolat k smrti. Nejneuvěřitelnější příhodu si nechal pan Zeman na závěr - když se mu po několika měsících neúnavného snažení konečně podařilo vzácné žáby letecky přepravit z Peru na ruzyňské letiště, nechali „svědomití“ letištní úředníci celou zásilku téměř celý den, který potřebovali k pečlivé kontrole dovozních povolení, na podlaze nevytopené skladištní budovy na letišti. Téměř celá zásilka těchto choulostivých teplomilných žabek za tu dobu pomřela na následky podchlazení.

Zdá se tedy, že nejsnazší cestou je naučit se odchovávat dendrobátky v zajetí a uspokojit tak zájem chovatelů „z vlastních zdrojů“. Chovatel se tak může stát svědkem velmi zajímavého životního příběhu těchto žabek. Na rozdíl od většiny druhů žab kladou dendrobátky svá vajíčka nikoli do vody, ale do úkrytů na souši. Aby jejich snůšky nevyschly, musí se o ně jejich rodiče starat a pravidelně je zvlhčovat vodou. Tuto sysifovskou práci bere na svá bedra u většiny druhů sameček. Někdy se o potomstvo starají oba rodiče a u druhů, jejichž pulci se vyvíjejí v loužičkách vody zachycených v úžlabí listů pralesních rostlin, o budoucnost příští generace pečuje výhradně samička. V těchto nepatrných rezervoárech vody by vyvíjející se pulec nenalezl dostatek potravy, matka proto musí každému potomkovi snést do jeho bazénku jedno nebo několik neoplozených vajíček, kterými se pulec živí. Protože je třeba pulcům během vývoje neustále doplňovat zásoby potravy, musí si jejich matka přesně zapamatovat polohu všech nádržek, kam své potomstvo roznesla. Představíte-li si větev pralesního stromu hustě obrostlou rozličnými rostlinami, je to od malé žabí matky obdivuhodný výkon. Její kanibalističtí potomci se navíc nesnesou pohromadě, takže každou nádržku může obývat pouze jeden pulec. Pulce, kteří se vyvíjejí ve volné vodě, musí jejich rodiče donést z úkrytu do vodní nádrže na vlastních zádech. V zajetí přebírá pro jistotu pečovatelskou službu o snůšku chovatel sám, aby se vyhnul zbytečným ztrátám. Odchov těchto žab proto není u naprosté většiny druhů nic snadného. Přesto se může pan Lubomír Zeman pochlubit úspěšným odchovem ne méně než pěti druhů těchto choulostivých žab.

Začínající chovatel má však dnes naštěstí na výběr větší množství snadněji chovatelných druhů žab, které mu budou při každodenní pečlivé péči a dodržení základních podmínek chovu v zajetí spokojeně prospívat. Terárium se žábami se může stát velmi zajímavou, dekorativní a hlavně poučnou součástí bytu každého nadšeného obdivovatele života v přírodě. Dnes je možné v chovatelských prodejnách nebo na speciálních burzách koupit pestrou řádku druhů žab z nejrůznějších čeledí. Než si však chovatel nějaký ten skákající drahokam přiveze domů, měl by se předem důkladně seznámit s nároky toho kterého druhu žab na životní podmínky a zvážit, je-li schopen svému novému chovanci jeho životní standard poskytnout. Žáby totiž v přírodě obsadily neuvěřitelně pestrou paletu nejrůznějších biotopů včetně takových míst, kde byste žábu pravděpodobně vůbec nehledali. Dokonce i v suché polopoušti je například možné na žáby narazit. Život těchto druhů probíhá jaksi zrychleně. Po většinu roku musí být ukryty před horkým sluncem v komůrkách, které si samy vyhloubí a jejichž stěny nepropouštějí vlhkost. K životu se probudí pouze v krátkém období roku, kdy vyprahlou krajinu zaplaví proudy deště a vytvoří dočasné louže a jezera. V tomto krátkém čase se musí stihnout rozmnožit a vykrmit na další dlouhé čekání na vláhu. Žáby z chladnějších oblastí se zase musí potýkat s tím, že po část roku klesá teplota vzduchu pod míru únosnosti pro jejich životní pochody, leckdy hluboko pod bod mrazu. Tyto druhy mají jednak poměrně široké rozmezí teplot, při kterých jsou aktivní, nejnepříjemnější roční období přečkávají navíc ve stavu zimního spánku. Žáby z rovníkových oblastí jsou naopak přizpůsobeny stálému a velice příznivému nastavení přírodních podmínek, kde teplota i vlhkost vzduchu kolísají jen málo. Větší výkyvy proto můžou chovance z těchto zeměpisných šířek spolehlivě zabít. Při rozvržení podmínek v teráriu nesmí chovatel zapomenout ani na střídání teplot během dne a noci. Zatímco v rovníkovém pralese jsou tyto rozdíly relativně malé, v otevřené sušší krajině může teplota v noci poklesnout bez problémů i o několik desítek stupňů Celsia.

Zdaleka ne všechny druhy žab žijí způsobem, který by asi napadl většinu začínajících teraristů. Nemálo druhů sice spořádaně skáče po zemi nebo plave v mělkých bazéncích, mnoho druhů si však zvolilo diametrálně odlišný způsob života. Mnoho tropických druhů například osídlilo koruny pralesních velikánů. Tyto stromové žáby velmi dobře šplhají a vyžadují proto ve svém teráriu mnoho prostoru a rostlin na předvádění svých akrobatických schopností. Jiné druhy se zase rády zahrabávají do země a několik druhů žab se dokonce vrátilo k životu ve vodě, kterou neopouštějí ani po přeměně pulce v dospělou žábu. Znalost pokud možno všech životních nároků chovaných žab by tedy měla patřit vedle lásky ke zvířatům k základní výzbroji úspěšného chovatele. Je to důležité nejen proto, aby se žábám v teráriu dobře žilo, ale i pro jejich eventuální úspěšné rozmnožení. Právě změny vnějších podmínek totiž fungují u mnoha druhů jako důležité signály spouštějící rozmnožovací chování. Pro žáby ze suchých oblastí může být takovým stimulem příchod vlhčího období po měsících sucha, druhy z vyšších zeměpisných šířek se zase začínají pářit při zvýšení teploty po období zimního spánku. Tropické druhy zvyklé na stálé podmínky se naopak mohou množit nepřetržitě během celého roku.

Při výběru terária nesmíme zapomínat ani na jeho velikost. Některé druhy žab jsou poměrně náročné na prostor, jiné méně. U tolerantnějších druhů může jednu nádrž sdílet větší množství jedinců, žáby jiných druhů mezi sebou urputně bojují o své domovské okrsky a příliš velký počet jedinců v jednom teráriu je proto u těchto druhů vysoce nežádoucí. Na tento problém nezapomíná ani pan Zeman, neboť právě samci některých druhů „šípových žab“ si žárlivě střeží úkryty na souši, které jsou vhodné ke snesení vajíček.

K udržení a kontrole vhodných podmínek v teráriu slouží chovateli mnohé přístroje, které je dnes možno pořídit ve specializovaných prodejnách spolu s knihami, které poskytnou užitečné rady ohledně zacházení s nimi. Překoná-li začínající chovatel úskalí techniky, správného krmení a dávkování vitamínů, udrží-li v ubikaci vhodné podmínky a čistotu a poskytne-li svým svěřencům maximální péči, není důvodu, aby se nemohl radovat ze svého zajímavého koníčka a prožít se svými zvířaty mnoho krásných chvil.