Nejnovější fotografie
Drtič hlemýžďů
Drtič hlemýžďů
Někteří živočichové sežerou téměř všechno, na co při hledání potravy narazí. Jiní tvorové jsou většími labužníky. Svoji obživu si pečlivě vybírají. Choutky některých zvířat jsou přitom velice vyhraněné. Nad jídelníčkem teju krokodýlovitého (Dracaena guianensis), zavalitého ještěra z amazonských pralesů, by zaplesalo srdce každého francouzského labužníka. Jeho denním chlebem jsou totiž plži.
Louskáček v tlamě
Teju krokodýlovitý je krásným příkladem živočicha, který se zaměřil na jeden jediný zdroj potravy. Takoví specialisté mají nejrůznější vynálezy, které jim pomáhají jejich oblíbené jídlo bez potíží získávat a polykat. Šupinatý šnekožravý gurmán se může pochlubit neobyčejně silnými čelistmi, s jejichž pomocí snadno rozdrtí i ty nejtvrdší ulity sladkovodních a suchozemských plžů. Vydatně mu při tom pomáhají i zploštělé zadní zuby, které fungují jako čelisti louskáčku na ořechy. Když teju svoji pomalou kořist vypátrá, beze spěchu uchopí hlemýždě do tlamy a stiskne čelisti. Za neustálého praskání rozbíjené ulity tento úkon několikrát zopakuje. Větší střepy šnečího úkrytu mu přitom z tlamy vypadají, takže je ještěr nemusí polykat.
Odpočinek ve větvích
Oblíbeným místem k odpočinku jsou pro teju krokodýlovité větve stromů naklánějící se nad vodní hladinu. Když se ještěři něčeho polekají, skáčou z těchto svých vyvýšených hřadů do vody a plavou do bezpečí. Jejich ze stran zploštělý ocas podobný ocasu krokodýla jim při tom slouží jako výkonný motor i kormidlo. Pod vodu se často potápějí i za svojí oblíbenou potravou - sladkovodními plovatkami. Protože mohou tito ještěři snadno dorůstat délky přesahující jeden metr, loví je někdy domorodci pro maso a zvláště pro jejich krásnou kůži.
Vzácní chovanci
V přírodě kladou samice teju krokodýlovitých vajíčka do hnízd stromových termitů. V pevnostech těchto drobných stavitelů je budoucí generace pojídačů šneků v bezpečí před hladovými lovci a vyvíjející se zárodky zde také mají zaručenou stálou teplotu a vzdušnou vlhkost. Termitiště tak pracují jako přírodní inkubátory. Rozmnožit tyto ještěry v zajetí není vůbec snadný úkol. V zoologických zahradách celého světa se to povedlo pouze třikrát, ve dvou případech však nakladla vajíčka samice, která byla dovezená z přírody již oplodněná. Prvním chovatelským úspěchem, který začal i skončil za skly terárií zoologické zahrady se proto mohou pochlubit jen odborníci z pražské zoo. Jako novoroční dárek dostali v roce 1988 místní ošetřovatelé plazů od samice teju snůšku vajíček. Ze čtyř nakladených vajec byla sice dvě neoplozená a další zárodek uhynul kvůli deformacím při vývoji, poslední naděje pražských chovatelů však nezklamala. Ze čtvrtého vajíčka se po více než půl roce vylíhlo zdravé mládě. Jeho odchov se tak stal jedním z důležitých úspěchů pražských zoologů.