Mgr. Michael Fokt - fotograf Foto Fokt - www.foto-fokt.cz

Rajčatová žába

Madagaskar, čtvrtý největší ostrov světa, se od afrického kontinentu oddělil přibližně před osmdesáti milióny let. Více než 400 kilometrů široký Mosambický průliv, který jej odděluje od pevniny, vytvořil bariéru, kterou naprostá většina suchozemských zvířat není schopná překonat. Tamní zvířena se proto po dlouhou dobu vyvíjela nezávisle na tom, jak se měnila fauna afrického kontinentu. Pouze ojediněle zanesl mořský proud na pobřeží plovoucí vor z vegetace, který odnesla na otevřené moře některá řeka. Na těchto přírodních plavidlech připlouvali z Afriky k madagaskarským břehům čas od času černí pasažéři - drobní plazi nebo savci, kteří se plovoucí vegetace zachytili v africkém vnitrozemí a čirou náhodou přežili svoji dlouhou cestu. Tito nedobrovolní cestovatelé se pak mohli pokusit ve svém novém domově přežít a přizpůsobit se novým životním podmínkám. Protože se však touto cestou nemohly na ostrov dostat větší a nebezpečnější druhy zvířat, zůstalo na Madagaskaru zachováno mnoho živočichů, kteří museli na kontinentě ustoupit vlně úspěšnějších druhů. Jiní živočichové si zde zase našli nové životní prostředí a osvojili si naprosto odlišné zvyky než jejich příbuzní na pevnině. Této změně způsobu života se postupem doby přizpůsobil i jejich vzhled. Když proto u břehů Madagaskaru přistály první lodě, otevřel se námořníkům na jejich palubách pohled na svět obydlený živočichy, kteří neměli jinde ve světě obdoby. Tak zde přežilo několik desítek druhů poloopic lemurů a vyvinuli se například krásní denní gekoni rodu Phelsuma. Kromě těchto notoricky známých příkladů však skrývají pralesy Madagaskaru mnoho dalších unikátních a často i velmi vzácných živočišných druhů, které se vyvinuly pouze na tomto ostrově.

Na severovýchodě Madagaskaru, v oblasti tropických pralesů, žije sytě červeně zbarvená parosnička rajská (Dyscophus antongili). Ačkoli se tato žába vyskytuje pouze na malém území okolo zálivu Antongil Bay, místní obyvatelé ji velmi dobře znají. Ozývá se totiž poměrně hlasitým voláním připomínajícím poněkud kdákání slepice a je nepřehlédnutelná díky své ohnivé barvě. S oblibou se zdržuje v blízkosti malých vodních nádrží a proto se s ní domorodci nezřídka setkávají u zavodňovacích příkopů kolem cest. Parosnička rajská nepohrdne ani nádržemi s odpadní vodou, takže je v okolí lidských sídel opravdu častým hostem. Snad nejvíce těchto žabek bylo nalezeno v okolí osady Maroantsetra a přilehlého letiště. Domorodci z této vesnice je nazývají tajuplně znějícím jménem „Sangongong“. Tito lidé také tvrdí, že parosnička rajská žije i jižněji v okolí osady Rantabe, tyto zprávy se však dosud nepodařilo potvrdit.

I když se tyto žáby s oblibou zdržují v okolí vesnic, ne vždy je možné je zahlédnout. Sušší období roku totiž přečkávají zahrabané v zemi a kolem kaluží a příkopů se shromažďují až se začátkem období dešťů během března. Ke štěstí jim postačí jakákoli větší kaluž nebo menší rybníček, ve kterém se drží dešťová voda. Mnohé z těchto bazénků a kaluží, ve kterých se parosničky rajské rozmnožují, po deštích opět rychle vysychají. Aktivní je parosnička rajská spíše za rozednění a večer, případně i v noci. Přes den se většinou zahrabává do země, má-li však člověk štěstí, může se s ní setkat i v denních hodinách. V období páření se samečkové houfně stahují ke kalužím vody a začínají lákat samičky svým voláním. Aby se jejich hlas nesl co nejdále, mají samečkové na hrdle ozvučný měchýřek, který jim pomáhá zesilovat jejich volání a který při skřehotání nafukují vzduchem. Jakmile jsou samičky připravené klást vajíčka, vyhledávají vodní nádržky, kde už na ně čekají roztoužení partneři. Sameček vyleze vyhlédnuté samičce na záda a pevně ji obejme předníma nohama v oblasti hrudníku. Někdy však po hladké kůži své vyvolené v průběhu páření sklouzne, takže ji nakonec drží až těsně před zadníma nohama. V této pářicí pozici, které se říká amplexus, zůstávají oba partneři dokud samička nenaklade veškerá vajíčka, která sameček ihned oplodní. Není to úkol právě snadný, vždyť v jedné snůšce jich může být i více než 1500. Sameček, který je se svými šesti centimetry délky o více než třetinu menší než jeho partnerka, vypadá na jejích zádech jako trpaslík na oranžovém míči. Po páření se partneři rozejdou a nechají oplozená vajíčka ve vodě, kde se volně vznášejí u hladiny. Za necelé dva dny po nakladení se z nich líhnou drobní, jen šest milimetrů dlouzí pulci, kteří se hned začínají shánět po mikroskopických vodních prvocích, kteří jim slouží za potravu. Filtrováním planktonu z vody se živí celých dalších 45 dní než dokončí proměnu v dospělou žabku a opustí vodní prostředí. Tou dobou jsou již více než pět centimetrů dlouzí. Malé parosničky rajské mají žlutavá záda a tmavé boky a končetiny. Červené zbarvení dospělých žab se u nich vyvíjí až později.

Parosničky rajské jsou typické pozemní žáby s krátkýma nohama. Nerady šplhají a po zemi se pohybují krátkými přískoky. Na koncích prstů proto také nemají rozšířené přilnavé polštářky, které mnoha druhům jejich čeledi pomáhají při šplhání po hladkých listech rostlin. Zato jsou ale tyto žáby mistry v zahrabávání do země. Zahrabány přečkávají suché období roku, denní hodiny v období dešťů a v zemi hledají i bezpečí, cítí-li se ohroženy. Nepodaří-li se jim však včas uniknout pozornosti nepřátel, mají v zásobě ještě další obranné manévry. Stejně jako naše ropuchy se umí parosničky rajské v nebezpečí nadýmat vzduchem a hrozit tak agresorům svou velikostí. Mimoto vylučují kožní sekret, který může způsobit znecitlivění a otoky potřísněných oblastí. Tyto potíže mají někdy lidé, když s parosničkami manipulují holýma rukama.

Poznat parosničku rajskou je většinou poměrně snadné. Velkou zásluhu na tom má sytě červená barva jejích zad a boků. Zbarvení jí propůjčilo i český název, ještě výstižnější je však její anglické jméno „tomato frog“, tedy rajčatová žába. Na Madagaskaru žijí ještě dva příbuzné druhy, z nichž jeden, Dyscophus guineti, je i podobně zbarven. Zbarvení této žáby je však o poznání světlejší než u parosničky rajské. Území, které parosnička rajská obývá, je poměrně malé, a proto i mírný zásah do jejího prostředí představuje nebezpečí zániku celého druhu. Jméno parosničky rajské proto figuruje na jednom z předních míst seznamů takzvané Washingtonské konvence neboli CITES, které zahrnují druhy zvířat a rostlin ohrožených vyhubením. Ačkoli se jí daří v zajetí poměrně dobře a patří mezi nenáročné chovance terárií, je přísně zakázáno odchytávat parosničky rajské z přírody a vyvážet je z Madagaskaru.