Nejnovější fotografie
Když dva dělají totéž
Když dva dělají totéž …
…není to vždy totéž! Zkuste uhádnout, jaké zvířátko se mi ocitlo před objektivem fotoaparátu. Že by nějaká malá kudlanka? Pohled na hrozivě zahnuté a více než dostatečně vyzbrojené přední nohy dává takovému dohadu úplně za pravdu. K pochopení tohoto malého omylu je nutno podrobně prozkoumat tělesnou stavbu našeho záhadného stvoření, ale hlavně je třeba nahlédnout do jeho soukromí a pozorovat krok za krokem jeho vývoj od vajíčka až do proměny v dospělého jedince.
Navenek ho od kudlanek odlišují především křídla. Jejich síťovitá žilnatina, a také střechovitý způsob skládání na hřbetě jsou znaky, které vedou k překvapujícím, nicméně pravdivým závěrům. Tento dravý a nenasytný tvor je totiž blízce příbuzný zlatoočkám, oněm křehkým a neškodným zeleným „můrkám“, které všichni dobře známe z oken našich domů. Toho, kdo ještě pořád nevěřím, že pakudlanka jižní (Mantispa stiriaca), jak se tento druh hmyzu vědecky nazývá, patří do řádu síťokřídlí (Neuroptera), lze jednoduše přesvědčit srovnáním jejího vývoje s vývinem kudlanek (Mantodea). Kudlanky totiž patří mezi tzv. hmyz s proměnou nedokonalou. To znamená, že se v jejich vývojovém cyklu nevyskytuje stadium kukly. Z vajíčka kudlanek se vylíhne miniaturní zmenšenina dospělého jedince, ovšem bez křídel a funkčních pohlavních žláz. Tato nymfa prodělává ve svém vývoji řadu svlékání. Po každém z nich je stále podobnější dospělci a poslední svlek odhalí plně vyvinutou dospělou kudlanku.
U pakudlanek ale najdeme ve vývojovém cyklu tolik zásadních odlišností, že opravdu stojí za to, chvíli se u něj zastavit. Hlavní rozdíl společný pro všechen hmyz s proměnou dokonalou je přítomnost kukly. Tento znak sám o sobě stačí na to, abychom mohli spolehlivě zavrhnout jakoukoli jejich blízkou příbuznost s kudlankami. Život pakudlanek je ale ještě mnohem zajímavější, než může vylíčit takovýto stručný nástin. Z vajíček upevněných na tenké stopce na listech rostlin se na podzim líhnou tzv. první neboli primární larvy podobné larvám zlatooček. Ty nepřijímají potravu, ale hned si hledají úkryty, v nichž přezimují. Když na jaře opustí svá obydlí, začnou se horlivě shánět po kokonech s vajíčky pavouků. Nalezený kokon prokousnou kusadly a protáhnou se dovnitř. Zde dochází k dalšímu dějství jejich neobvyklého životního příběhu. Z pohyblivých prvních larev se vyvíjejí baculaté bělavé sekundární larvy s krátkými pahýlovitými končetinami. Živí se vysáváním pavoučích vajíček a mláďat. Poté se uvnitř prázdného kokonu zakuklí. Ještě před vylíhnutím však kukla prokouše stěnu kokonu a vyleze ven. Tam už po vylíhnutí konečně spatří světlo světa dospělá pakudlanka a vydá se na svůj první lov.
Potravou pakudlanek je veškerý hmyz, na který svou silou stačí. Svou kořist napadá přesně po způsobu kudlanek: bleskurychlým vymrštěním svých klešťovitých předních nohou. Naprosto shodná strategie lovu je také jedinou příčinou fascinující podobnosti těchto dvou tak vzdálených skupin hmyzu. Takováto dokonalá konvergence dovede často zmást i zkušeného přírodovědce.