Latest photos
GEO
pdf, Fragile traveller is coming
Medúzy? U nás v Čechách? Nespletli jste se trochu? Nespletli. Drobná medúzka sladkovodní honosící se vznešeným odborným názvem Craspedacusta sowerbii začala svou cestu kolem světa přibližně před sto padesáti lety a zanedlouho se zabydlela i na našem území. Není divu, že k sobě přitahuje pozornost médií, potápěčů i vědců.
pdf, Pipe of life
Lidské tělo pracuje jako neuvěřitelně dokonalý a propracovaný stroj. Stejně jako motor auta či procesor počítače při tom potřebuje neustálý přísun energie. Jelikož na rozdíl od skutečných strojů také roste a obnovuje se, musí každá z miliard buněk těla dostávat svou porci živin. O jejich rozvoz a zároveň sběr odpadních látek se stará složité elastické potrubí, které hravě strčí do kapsy všechna kanalizační zařízení světa.
Lidé a Země
pdf, Giant dwarfs on The Šobes
Teplé jihomoravské slunce dělá s přírodou národního parku Podyjí pravé divy. Pod jeho paprsky zdárně roste nejen vinná réva, ale i celý zástup velikostních rekordmanů naší fauny. Ačkoli patří ve své kategorii mezi skutečné obry, budete se při jejich hledání přesto muset shýbnout až k zemi. Skrývají se totiž mezi stébly trávy nebo pod kameny viničních zídek.
pdf, Lebanon is recovering from the war
Libanon je země kontrastů. V centru Bejrútu se hned vedle zbrusu nové Modré mešity šklebí vybombardované torzo budovy opery. Luxusní terénní vozy zbohatlíků předjíždějí otlučené vraky, které jistě pamatují občanskou válku z osmdesátých let. Samotní Libanonci však žijí na plné obrátky. Baví se a užívají každého okamžiku, který mohou prožít v míru.
pdf, Jak se žije na papiňáku
Sopka. Pro většinu lidí to slovo znamená nebezpečí, zkázu a řeky rozžhavené lávy. Pro obyvatele malého řeckého ostrova Nissyros je však každodenní skutečností. Necelá tisícovka ostrovanů žije přímo na jejích svazích. Nikde jinde ani bydlet nemohou. Celý okrouhlý ostrůvek je vlastně jediným sopečným kuželem, který se během čtvrtohor vynořil nad mořskou hladinu.
pdf, Krást se nemá
...a pašovat taky ne. Jedné bouřlivé noci se o tom na vlastní kůži přesvědčil kapitán pašerácké lodi, která ztroskotala u břehů ostrova Zakynthos. Opravdu nevím, jestli by ho potěšila zpráva, že tím ze svého plavidla udělal atrakci první velikosti. Vrak v nádherné zátoce se možná ocitl na více fotografiích než samotná athénská Akropole.
pdf, Ve stínu Hippokratova platanu
„Přísahám a volám Apollóna lékaře a Asklépia a Hygieu a všechny bohy a bohyně za svědky, že budu tuto smlouvu a přísahu dle svých možností a dle svého svědomí dodržovat.“ Podle legend i historických pramenů tuto větu jako první pronesl muž, který má na ostrově Kós nejen svůj platan, ale i muzeum či mezinárodní letiště. Dnes po něm Hippokratovu přísahu opakují snad všichni lékaři světa.
pdf, V Řecku to žije
...a nejen v turistických letoviscích. Teplé středomořské klima svědčí celé řadě živých tvorů, které bychom běžně hledali spíše někde v tropech. Každý z ostrovů má své neopakovatelné kouzlo a také přírodní zajímavosti, které rozhodně stojí za vidění. Při jejich zkoumání poznáte život v oblacích, mezi stébly trávy i pod mořskou hladinou.
pdf, V kroji i na pastvu
Mnoho lidí jezdí do Řecka především proto, aby tu na chvíli zapomněli na ruch moderní civilizace. Místní poklidný životní styl je prostě okouzlující. Existuje však jedno místo, kde se k němu přidává ještě něco navíc – atmosféra dávno minulých staletí. Vítejte ve vesnici, kde ženy chodí v tradičním kroji i krmit kozy.
pdf, Smaragdový ostrov
Při pohledu z letadla se zdá, že nějaký rozmařilý antický bůh zvrhl do Egejského moře hned celou truhlu různobarevných drahokamů. Lesbos, ostrov porostlý borovými lesy i olivovými háji, si přitom své přízvisko „smaragdový“ více než zaslouží. Díky bujné vegetaci opravdu připomíná obrovský smaragd zasazený do modré vody u tureckého pobřeží. Skoro se ani nechce věřit, že se jeho jméno přetřásalo i u řeckých soudů.
pdf, Boj o turisty začíná
Pro Čechy je Řecko, kde vzdálenost k moři není z žádného místa delší než sto čtyřicet kilometrů, doslova zaslíbenou zemí. Každoročně jej navštíví téměř čtyři sta tisíc českých turistů, které láká k odpočinku zdejší uvolněný přístup k životu. Ten se sice Řecku více než nevyplatil, ale to na věci nic nemění. Naopak. Řečtí hoteliéři začínají vytahovat nejvyšší trumfy, aby přilákali cizince.
pdf, Město poskládané z oblázků
Úzkou uličkou zní klapot kopyt. Kola kočáru drkotají po hrbolaté cestě dlážděné oblázky. Pekař v bílé zástěře uhýbá stranou a kočár mizí za rohem. Scéna jako vystřižená z filmu Tři mušketýři. Ve francouzském městečku Pérouges můžete zažít klidnou atmosféru dávných časů i dnes. A při vzpomínkách na činy čtyř udatných hrdinů vůbec nebudete vedle. Některé ze scén slavného filmu se zde totiž skutečně natáčely.
pdf, Putování s kakaovým bobem
Čokoláda. Leckdo by šel světa kraj, jen aby ochutnal pár výtečných pralinek nebo nápoj původně vyhrazený jen vyvoleným. My jsme to vzali trochu z jiného konce. Rozhodli jsme se sledovat čokoládu přes půl zeměkoule od místa jejího původu až na pulty evropských obchodů.
Magazine: 21. století
Chcete zhubnout
Nadváha či dokonce obezita je jedním z nejožehavějších zdravotních problémů lidí v rozvinutých zemích. Přibližně jedna třetina české populace může z vlastní zkušenosti potvrdit, jak je obezita nepohodlná a nebezpečná. Není divu, že se vědci předhánějí v hledání způsobů, jak přibývání na váze zastavit. Jednou z cest je donutit organismus, aby rychleji spotřebovával své zásoby energie. U pokusných myší už umějí výzkumníci pomocí chemických zásahů či genových manipulací posílit nebo naopak „vypnout“ mechanismus pálení tuků - tedy oxidaci živin v těle. Vyrábějí tak bez větších problémů obézní nebo štíhlé hlodavce. V současné době hledají cesty, jak podobné metody využít i u lidí.
Magazine: ABC mladých techniků a přírodovědců
Když dva dělají totéž
…není to vždy totéž! Zkuste uhádnout, jaké zvířátko se mi ocitlo před objektivem fotoaparátu. Že by nějaká malá kudlanka? Pohled na hrozivě zahnuté a více než dostatečně vyzbrojené přední nohy dává takovému dohadu úplně za pravdu. K pochopení tohoto malého omylu je nutno podrobně prozkoumat tělesnou stavbu našeho záhadného stvoření, ale hlavně je třeba nahlédnout do jeho soukromí a pozorovat krok za krokem jeho vývoj od vajíčka až do proměny v dospělého jedince.
Magazine: Hobby magazín
Je libo kraba
Krabi jsou krásní a zajímaví živočichové. Na celém světě jich žije na 4500 druhů. Naprostá většina z nich však žije v moři a pro běžné akvaristy jsou proto nedostupným snem. Mezi tolika druhy se však našli i takoví odvážlivci, kteří se zabydleli ve sladkých vodách nebo i na souši. Právě tyto korýše si mohou pořídit i ti chovatelé, kteří doma nemají mořské akvárium.
Náš dům jejich hrad
Stále více lidí si domů pořizuje různá exotická zvířata. Chovatelské prodejny nabízejí pestré ještěry, velké hady či obrovské sklípkany. Ne každý nadšenec si však při koupi svého nového mazlíčka uvědomí, že mu bude muset také zajistit odpovídající ubytování.
Pořiďte si zlatou rybku
Zlaté rybky nejsou jen výmyslem vypravěčů pohádek. Skutečně existují a zkrášlují nejedno zahradní jezírko nebo akvárium. Na rozdíl od pohádkových rybářů je dnešní chovatelé mohou získat mnohem snáze. Stačí zajít do některé z akvaristických prodejen a vybírat. Nabídka je opravdu široká.
Nekupujte zvíře v pytli
Tropické terárium zarostlé popínavými rostlinami nebo kousek písčité pouště za sklem nádrže se může stát krásnou dekorací každého bytu. Nejzajímavější na teráriu jsou však jeho obyvatelé - zvířata. Jejich pořizování je ale poměrně ošemetná záležitost. Ne každý živočich nabízený v prodejnách překypuje zdravím a spokojeností. Někdy mohou být zvířata na prodej doslova v posledním tažení. Budoucí chovatel musí tedy vybírat opravdu pečlivě.
Zvířata pro začátečníky
Prodejny s exotickými zvířaty rostou jako houby po dešti. Můžeme se v nich setkat s nádhernými a někdy i podivnými živočichy. Není divu, že si mnozí z nich rychle získají srdce začínajících chovatelů. S některými je však těžké pořízení a pro začátek je proto lepší spoléhat se při výběru na nenáročné a „vyzkoušené“ druhy.
Svět na dlani
Prohlédnou si všech pět kontinentů za dvě hodiny se zdá být úkolem, který by nezvládl snad ani sám baron Prášil. V dnešní době je však možné všechno. Stačí si zajet do bavorské metropole Mnichova a projít se po tamní zoologické zahradě Hellabrunn. Zdejší zoo je rozčleněna na oblasti, ve kterých jsou k vidění rozliční zástupci živočichů daného světadílu. Stačí si jen vybrat, jestli nejdříve navštívit africké savany se stády nejrůznějších druhů antilop, polární oblasti obydlené tučňáky či ledními medvědy nebo moderní pavilón opic honosící se mořskými akvárii ukazujícími pestrý život korálového útesu. Ten, komu není příroda lhostejná, si zde může najít mnoho jedinečných námětů k pozorování a dozvědět se něco o životě mnoha zajímavých živočichů od stonožky až po slona.
Pichlavý spáč
Kdo z nás by neznal ježka, menší ostnité zvíře, které je hojné i v okolí lidských sídlišť v zahradách a parcích. I když je sotva čtyřicet centimetrů dlouhý, dokáže nadělat pořádný hluk a jeho dupání a funění již vytáhlo z postele asi pěknou řádku lidí.
Moře v bytě
Mnoho lidí má dnes nezvyklá povolání. Výjimkou není ani pan Petr Svoboda z Prahy. Na jeho vizitce si můžete přečíst: mořská akvária - projekt, montáž a údržba. Dříve se živil jako výtvarník a jeho smysl pro estetiku našel nové uplatnění v budování vnitřních dekorací mořských akvárií.
Korálový útes na klíč
Mnoho lidí má dnes nezvyklá povolání. Výjimkou není ani pan Petr Svoboda z Prahy. Na jeho vizitce si můžete přečíst: mořská akvária - projekt, montáž a údržba. Dříve se živil jako výtvarník a jeho smysl pro estetiku našel nové uplatnění v budování vnitřních dekorací mořských akvárií.
Nudíte se? kupte si fretku!
I když vypadá fretka jako divoké zvíře právě odchycené z přírody, opak je pravdou. Patří mezi tři druhy šelem, které se člověku podařilo plně ochočit a zdomestikovat. Vedle koček a psů si proto i fretka může činit nárok na označení domácí mazlíček. Jako společníci v domácnostech se u nás fretky začaly chovat ve větší míře teprve nedávno, dříve se jejich chovem zabývaly spíše kožešinové farmy. Jako mnoho dalších kunovitých šelem, mezi které patří, mají totiž fretky kvalitní a vysoce ceněnou kožešinu.
Magazine: Koktejl
pdf, Deadly Hug
Předkové dnešních hadů se kdysi dávno vynořili z podzemních chodeb, kde je evoluce zformovala do podoby dlouhých beznohých tvorů. Zdálo by se, že s takovým tělem nemůžou mít na denním světle na růžích ustláno. Primitivní hadi se však pevně obtočili kolem své příležitosti a vydali se na vítězné tažení, které skončilo až v korunách stromů. Mezi potomky těchto dobyvatel světa světla patří i svalnaté krajty – obávaní lovci tropických krajin.
Tygři pavoučí říše
Bystrozraký lovec se plíží mezi kamením a trávou. Náhle zahlédne v dálce před sebou kořist. Strne a zkoumavě si prohlíží vyhlédnutou oběť velkýma očima. Budoucí oběd nejeví žádné známky znepokojení. Predátor se tedy začne pokradmu přibližovat. Vzdálenost mezi ním a kořistí se zmenšuje. Náhle dravec vyrazí dlouhým skokem ke konečnému útoku. Následuje bleskový smrtící úder a lov je u konce.
Strategie přežití
Idyla panenské přírody, klid a mír pod zelenými listy stromů - to je jen výmysl romantických snílků. Ve skutečnosti probíhá na celé naší planetě již stovky miliónů let urputný boj o přežití. Od té doby, kdy se na Zemi objevily první živé organismy, odstartoval nemilosrdný závod o život. Zápolení, ve kterém vítězí jen ti nejlepší. Živočichové za tu dlouhou dobu vynalezli nepřeberné množství triků, které jim pomáhají zachránit si kůži. Během věků evoluce pak tyto své strategie přežití vypilovali až k perfektní dokonalosti.
Zebry
Do Afriky přišli předkové dnešních zeber před pěti milióny let. Tváří v tvář novému prostředí se začal jejich vzhled postupně měnit. První Evropané, kteří vstoupili na půdu afrických savan, tak mohli žasnout nad velkými stády černobílých koní prohánějících se po rozlehlých pláních. Člověk se pak stal obdivovatelem i zhoubou afrických koní v pyžamu.
Válka bakterií
Bolí vás v krku? Máte horečku nebo zažívací obtíže? V dnešní době je po ruce snadná pomoc. Od té doby, kdy objeviteli penicilinu siru Alexandru Flemingovi zplesnivěly misky s kulturami bakterií, nabrala léčba infekčních chorob nový směr. Objevila se antibiotika. Chloramfenikol, tetracyklin, penicilin - stačí si jen vybrat. Tento zázrak moderní medicíny je však dvousečnou zbraní. Bakterie se totiž mohou naučit účinky antibiotik bez problémů snášet. Léčebné preparáty na ně již neúčinkují a celý boj o lidské zdraví může začít znovu od začátku. Nadměrné a neuvážené užívání antibiotik tak nadělá mnohem více škody než užitku.
Surikaty - něžné šelmy Kalahari
Přežít v drsných podmínkách jihoafrické pouště Kalahari není žádná legrace. Nejlepší je spojit své síly dohromady a čelit rozmarům přírody společně. Tuto cestu si zvolily i surikaty, hbité šelmičky z příbuzenstva promyk. Bok po boku hájí své domovské území, brání se před nepřáteli nebo vychovávají své mladé. Právě díky své pospolitosti a soudržnosti mohly úspěšně osídlit i vysušené holé pustiny, kde by se nikdo jiný z jejich příbuzných neudržel.
Sexuální vábení v říši zvířat
Rozmnožit se a vychovat potomstvo - to je základní úkol všech živých organismů. Úspěšní rodiče si tak zajistí nesmrtelnost. Jejich geny totiž žijí dál v jejich synech a dcerách. Příjemnější úkol snad ani nemohli živočichové dostat do vínku. Milujte se a množte se. Pod tenkou slupkou sbližování a milostných her však zuří urputná bitva. Je to boj ve volném stylu, který trvá už stovky miliónů let. Válčí každý s každým a fair play je tu cizím slovem. Kdo je silnější a mazanější, ten vyhrává…
Město bohémů
Bylo chladné únorové ráno. Vycházející slunce se právě vyhouplo nad vrcholky hor zvedajících se nad hladinu Tyrhénského moře. Tak jako každým rokem na Popeleční středu se i v tento den většina obyvatel vesnice shromáždila v kostele, aby se zúčastnila slavnostní bohoslužby. Téměř všechna místa v lavicích byla proto již obsazena.
Oceán za sklem
Kdo z nás by nechtěl alespoň jednou za život spatřit korálové útesy Karibiku, svět pod hladinou moře okolo ostrovů Oceánie na pomezí Indického a Tichého oceánu nebo mezi potápěči proslulé rify Rudého moře. Zní to krásně, řekne si asi většina běžných turistů a milovníků přírody, ale kde vzít peníze na dalekou cestu či na ještě dražší potápěčské vybavení? Na to, aby člověk spatřil divukrásná a barvami hýřící zákoutí tropického korálového útesu, však není nutné cestovat přes půl zeměkoule a potápět se dvacet metrů pod mořskou hladinu. Stačí sejít suchou nohou do druhého suterénu rozlehlé budovy na pobřeží nám dobře známého Středozemního moře a pak už jen v údivu žasnout…
Rajčatová žába
Madagaskar, čtvrtý největší ostrov světa, se od afrického kontinentu oddělil přibližně před osmdesáti milióny let. Více než 400 kilometrů široký Mosambický průliv, který jej odděluje od pevniny, vytvořil bariéru, kterou naprostá většina suchozemských zvířat není schopná překonat. Tamní zvířena se proto po dlouhou dobu vyvíjela nezávisle na tom, jak se měnila fauna afrického kontinentu. Pouze ojediněle zanesl mořský proud na pobřeží plovoucí vor z vegetace, který odnesla na otevřené moře některá řeka. Na těchto přírodních plavidlech připlouvali z Afriky k madagaskarským břehům čas od času černí pasažéři - drobní plazi nebo savci, kteří se plovoucí vegetace zachytili v africkém vnitrozemí a čirou náhodou přežili svoji dlouhou cestu. Tito nedobrovolní cestovatelé se pak mohli pokusit ve svém novém domově přežít a přizpůsobit se novým životním podmínkám. Protože se však touto cestou nemohly na ostrov dostat větší a nebezpečnější druhy zvířat, zůstalo na Madagaskaru zachováno mnoho živočichů, kteří museli na kontinentě ustoupit vlně úspěšnějších druhů. Jiní živočichové si zde zase našli nové životní prostředí a osvojili si naprosto odlišné zvyky než jejich příbuzní na pevnině. Této změně způsobu života se postupem doby přizpůsobil i jejich vzhled. Když proto u břehů Madagaskaru přistály první lodě, otevřel se námořníkům na jejich palubách pohled na svět obydlený živočichy, kteří neměli jinde ve světě obdoby. Tak zde přežilo několik desítek druhů poloopic lemurů a vyvinuli se například krásní denní gekoni rodu Phelsuma. Kromě těchto notoricky známých příkladů však skrývají pralesy Madagaskaru mnoho dalších unikátních a často i velmi vzácných živočišných druhů, které se vyvinuly pouze na tomto ostrově.
Sasanky a klauni
Některá místa na naší planetě jsou jakoby předurčena k tomu, aby se zde rozbujel život ve svých nejroztodivnějších formách. Mezi takové pokladnice živé přírody patří mimo notoricky známé deštné pralesy a africké savany i sluncem prozářené vody tropických moří. Nad rostlinami a živočichy obývajícími korálové útesy zůstává v údivu rozum stát. Zvířata zde připomínají pestrobarevné rostliny a řasy zase živočichy fantastických tvarů. Celý útes je podobný jedné velké rozkvetlé zahradě. Jeho obyvatelé i návštěvníci v potápěčských brýlích se bez námahy vznášejí nade dnem, jako by chtěli popřít veškeré zákonitosti zemské přitažlivosti. Každý čtvereční centimetr útesu je obydlen a mezi všemi organismy zde probíhá skrytý, ale urputný boj o životní prostor. Není proto divu, že jsou rostliny i živočichové žijící na rifu vzájemně pospojováni neobyčejně složitou sítí vzájemných vazeb a vztahů. Větší loví menšího, kořist se snaží uniknout lovci. Jeden bez druhého by však nemohl přežít. Ještě zajímavější však je, když se dva či více druhů organismů spojí v jakousi „koalici“ a čelí nástrahám života společně. Jednotliví aktéři využívají služeb svých souputníků a na oplátku jim pomáhají v jejich boji o přežití. S postupem času se tyto svazky utužují a získávají na dokonalosti a propracovanosti.
Město zavěšené na útesu
Tropea - člověku se zdá, jakoby mu to jméno pulzovalo celým tělem a v návalech vedra naráželo do mozku v rytmu tepu rozbouřené krve. Zdolat těch několik set schodů, které šplhají jako zatočený had od mořského pobřeží po strmé skalní stěně na vrchol šedesátimetrového útesu, do něhož před mnoha staletími toto jihoitalské městečko zapustilo své kamenné kořeny, není opravdu žádný med. Rtuť teploměru se, jako ostatně každý den v této roční době, pomalu vyšplhala téměř k hodnotě čtyřiceti stupňů ve stínu. Uprostřed skalní stěny, do které se svou plnou silou opírá dopolední slunce, je však stín asi tak vzdálenou představou, jako velbloud uprostřed Antarktidy. Bílé vápencové útesy odrážejí oslepující světlo přímo do očí těch několika lidí, kteří se v tuto denní dobu rozhodli vyměnit chladivé koupání v moři za výstup do rozpáleného města. Téměř určitě to jsou turisté na dovolené. Každý domorodec, který má všech pět pohromadě, v těchto parných hodinách spokojeně vyspává za zabedněnými okny svého příbytku následky nočního ruchu a veselí. Cestou nahoru na útes si člověk připadá, jako by se pokoušel přejít obrovskou, o zeď opřenou plotnu elektrického sporáku. Nahoře se mu konečně otevře pohled na kamenné středověké městečko, které však momentálně ze všeho nejvíc připomíná rozpálenou cihlovou pec na přípravu pravé italské pizzy. Při tomto pohledu člověka napadá, že jméno Tropea - ať už je poprvé vyslovil kdokoli před jakkoli dlouhou dobou - bezezbytku vystihuje atmosféru tohoto jedinečného místa.
Smrtící krása
Karavana cestovatelů se s námahou prodírá pralesem, propocené šaty se v dusném vlhku lepí na kůži. Náhle se odkudsi ozve tiché hvízdnutí a malá šipka se zabodne do paže jednoho z členů průvodu. Košili zbarví pár kapek krve a na kůži se objeví škrábnutí ne větší než odřenina od ostnu nějakého trnitého keře. Zranění je zanedbatelné, následky takového útoku jsou však strašlivé. Dotyčného čeká téměř jistá smrt. Obávaná zbraň jihoamerických Indiánů, neslyšná foukačka na otrávené šipky, si vybrala další oběť.
Magazine: Náš miláček
Obrněnci korálových útesů
Teplá mělká moře se podobají živé polévce přeplněné nejrůznějšími živočichy a rostlinami. Všichni si v této tlačenici museli najít své místo a vynalézt způsob, jak se nasytit a přežít. Živočichové na útesu mají proto stejně jako v jiných společenstvích rozdělené úlohy. Někteří se stali nenasytnými lovci, jiní se živí spásáním řas. Všichni však za sebou zanechávají velké množství zbytků, které představují prostřený stůl pro další hladové krky. Mezi takové sběrače patří i krabi a krevety. Někteří z těchto korýšů se honosí překrásnými pestrými barvami a mají zajímavé životní zvyky, které ochotně předvádějí i za sklem mořských akvárií. Není proto divu, že padli do oka těm, pro které se mořská akvaristika stala životní zálibou.
Drtič hlemýžďů
Někteří živočichové sežerou téměř všechno, na co při hledání potravy narazí. Jiní tvorové jsou většími labužníky. Svoji obživu si pečlivě vybírají. Choutky některých zvířat jsou přitom velice vyhraněné. Nad jídelníčkem teju krokodýlovitého (Dracaena guianensis), zavalitého ještěra z amazonských pralesů, by zaplesalo srdce každého francouzského labužníka. Jeho denním chlebem jsou totiž plži.
Rejsek s chobotem ? Bércoun!
Afrika je domovem mnoha zvláštních živočichů. Někteří jsou natolik bizarní, že uvádějí v úžas a zmatek nejenom laiky, ale i odborníky na slovo vzaté. Takovými výstředníky jsou i podivní, přerostlým rejskům podobní tvorové s rypáčky protaženými tak, že připomínají choboty miniaturních slonů. Právě svému čichovému orgánu, za který by se nemusel stydět ani proslulý Cyrano, mohou děkovat za své přiléhavé anglické jméno „sloní rejsci“.
Stavitelé podzemních měst
Nic tak neuchvátí pozornost návštěvníků zoologických zahrad jako živočichové žijící v koloniích. Uvnitř takové skupiny panuje téměř vždy čilý ruch. Žádné stádo, smečka nebo tlupa se neobejde bez pevně daného společenského žebříčku, který jednotlivým členům společenství vymezuje jejich místo v hierarchii a s tím spojené výhody nebo naopak povinnosti snášet rozmary mocných. Taková hierarchie však není jednou pro vždy daná a neměnná. Každé ze zvířat se samozřejmě snaží získat v rámci svých možností co nejlepší a nejvýhodnější postavení. Měřítkem úspěšnosti v této snaze se stávají tělesná síla, obratnost i zkušenosti. Nemine proto snad jediný den, aby jednotlivá zvířata vzájemně „netestovala“ svoji kondici pomocí více či méně ritualizovaných soubojů či jiných metod měření sil. Členové jedné komunity mají navíc mezi sebou více či méně rozdělené jednotlivé úkoly běžného života sháněním potravy počínaje a hlídkováním či společnou obranou konče. Mezi takováto lákadla pro návštěvníky patří i poměrně nenápadní, o to však čilejší psouni prérioví (Cynomys ludovicianus) z širých plání Severní Ameriky. Početná skupina těchto hlodavců našla domov v rozlehlých výbězích velkých kopytníků v pražské zoo. O své postřehy ze života těchto svých neposedných svěřenců se s námi podělil jejich ošetřovatel Petr Fedorov.
Nebezpečné krasavice
V dnešní době se vám může lehce stát, že vás při příchodu do bytu, kam jdete na návštěvu, přivítá mýval, fretka nebo třeba klokan. Můžete ke svému úžasu zjistit, že sdílíte obývací pokoj s třímetrovou krajtou, krokodýlem nebo zeleným leguánem. Za dveřmi nenápadného sídlištního bytu v Praze Letňanech vás obklopí tajemné kuňkavé zvuky, které jakoby přicházely ze samotného srdce amazonských pralesů. V tomto bytě totiž nalezly svůj domov - žáby.
Magazine: Oceán
Továrna na vodu
Branami Oceánografického muzea v Monaku projdou ročně stovky tisíc návštěvníků. Většina z nich zamíří nejprve do suterénních prostor honosné budovy z počátku dvacátého století. Právě zde se totiž ukrývá na devadesát akvárií, ve kterých pulzuje podmořský život Středomoří i vzdálených tropických útesů. Celý tento komplex nádrží udržují v chodu nejmodernější přístroje. Jen filtračními systémy Akvária projde denně celých 400 000 litrů mořské vody.
Partnerství na útesu
Život pod hladinou moře není žádná procházka růžovou zahradou. Hladoví lovci neustále číhají na svou kořist a skutečně bezpečných míst je na útesu i okolo něj jen velmi málo. Nikdy nekončící boj o přežití je nelítostný a vyčerpávající. Celá řada mořských tvorů se proto naučila využívat ke svému prospěchu organismy žijící okolo nich. Nejdále to dotáhli ti, kteří svým dobrodincům na oplátku poskytují také nějakou protislužbu. Oboustranně výhodné partnerství se tak může utužit a nezřídka se stane základem celoživotního svazku.
Barvy života
Korálový útes je doslova přeplněný nejrůznějšími živočichy. O prostor zde bojují přisedlé sasanky, křehké krevety i hejna roztodivných korálových ryb. Málokde na světě je taková tlačenice jako právě na rifu. Někteří obyvatelé moří si přejí být v tomto reji neviditelní, jiní se zase musejí rychle orientovat mezi nepřeberným množstvím ostatních obyvatel útesu. Moře proto připomíná obrovskou oživlou galerii plnou těch nejodvážnějších barevných kreací střídaných mistrnými ukázkami umění, jak v okamžiku zmizet ostatním z očí.
Predátoři
Přežít a rozmnožit se - to je základní přikázání všech živých tvorů. Pro splnění tohoto poslání jsou ochotni udělat cokoli. Aby zůstali naživu, musí však získat také dostatek potravy, která jim poskytuje energii pro život a stavební kameny, ze kterých budují své rostoucí tělo. Celoživotnímu honu za kořistí se proto nevyhnuli ani živočichové obývající tekutý svět moří a oceánů. Aby se prosadili proti tvrdé konkurenci a „urvali“ pro sebe ze společných zásob dostatečný díl, vyvinuli někteří mořští lovci fascinující zbraně a taktiky, které jim jejich úděl ulehčují.
Magazine: Právo
Tropičtí motýli v centru Vídně
Procházka tropickým pralesem mezi kvetoucími orchidejemi je snem mnoha lidí. Obyvatelé Vídně si ho mohou splnit docela snadno. Stačí navštívit velký skleník Schmetterlinghaus přímo v centru města sotva dvě stě metrů od proslulé vídeňské Opery. Návštěvníci se navíc jako mávnutím kouzelného proutku ocitnou uprostřed reje stovek pestrých tropických motýlů.
Krajta zelená
Rovníkové pralesy Nové Guineje a severní Austrálie ukrývají nejednoho podivného nebo nádherného tvora. Takové společnosti jistě neudělá ostudu ani krajta zelená (Chondropython viridis), překrásný smaragdově zelený stromový had se žlutým břichem. Není divu, že po tomto zvířeti zatouží nejeden terarista. Před koupí by si však měl všechno dvakrát promyslet. Krajty zelené jsou totiž pro chovatele tvrdým oříškem.
Zlatohlávci
Když se řekne hmyz, vstanou mnoha lidem vlasy hrůzou na hlavě. V této nejpočetnější skupině živočichů na Zemi se však dají objevit opravdové klenoty. Oživlé šperky, které září nádhernými barvami a lesknou se jako leštěné zlato. Mezi takové mistrovské výtvory přírody patří i zlatohlávci. Nikoho proto nepřekvapí, že si často nacházejí cestu k chovatelům exotických zvířat.
Drápatka vodní
Chce vaše dítě nějaké to zvířátko? Morčata nebo křečci mu připadají příliš okoukaní? Raději by mělo nějakého exotického tvora z dalekých zemí? Pak je tu pro vás řešení. Jmenuje se drápatka vodní. Cítí se dobře v obyčejném sladkovodním akváriu a může se o ni starat i naprostý začátečník.
Želva nádherná
Akvaristické prodejny jsou přímo zaplavené malými, jako dvacetikoruna velkými vodními želvičkami. Jsou krásně zelenožlutě pruhované a za okem mají červenou skvrnu. Téměř každý akvarista zatouží mít jednu nebo dvě ve svém akváriu mezi neonkami a čichavci. Za rok či dva se však takový nadšenec nestačí divit.
Chameleóni
Řekne-li se o někom, že je chameleón, není to zrovna vybraná lichotka. Lidé se tímto přirovnáním snaží vystihnout záludnost, nevypočitatelnost a nestálost. Je pravda, že pro nezaujatého pozorovatele vypadají chameleóni měnící barvy jako o závod poněkud zvláštně. Je to však tím, že se dokonale přizpůsobili svému životnímu prostředí. Ti z nás, kteří si je vyvolili za své spolubydlící a domácí mazlíčky, to moc dobře vědí.
Pohádková rybka
Pohádku o zlaté rybce zná snad každý z nás. A mnoho lidí zatoužilo spatřit tohoto pohádkového živočicha na vlastní oči. V takovém případě není nic jednoduššího než zajít do nejbližší akvaristické prodejny. Na splnění jejich snu začali pracovat chovatelé už před celým tisícem let ve starověké Číně. Dnes se zlatí karasi a závojnatky prodávají po celém světě.
Jedovatí hadi
Na uštknutí jedovatými hady zemře na světě ročně na čtyřicet tisíc lidí. Přesto se mezi námi najdou tací, kteří si tyto živočichy zamilovali. Nebezpečná krása těchto tvorů jim učarovala natolik, že se rozhodli sdílet s jedovatými hady svůj byt.
Ráj hadů a ještěrů v Regensburgu
Kdo má rád želvy, chřestýše či leguány, neměl by při svých výletech za hranice naší republiky opomenout navštívit město Regensburg. Leží blízko u hranic a může se pochlubit soukromou zoologickou zahradou, kde chovají pouze plazy. Navenek se až na malby na zdech neliší od průměrné usedlosti na předměstí, vevnitř jsou však k vidění věci nevídané.
Jersey
Deštné pralesy Amazonie mizí pod rukama nenasytných těžařů dřeva, krysy a králíci vysazení na četných ostrovech decimují jejich faunu a flóru a pytláci nemilosrdně střílejí vzácná zvířata pro maso, kůži nebo kly a rohy. Na světě je proto stále více živočichů, kterým hrozí vyhubení. Ohrožená zvířata se však naštěstí mají kam uchýlit. Tou zemí zaslíbenou je malý anglický ostrov Jersey u francouzských břehů Atlantiku. Tamní zoologická zahrada se specializuje právě na záchranu ohrožených druhů.
Poustevníčci - squateři podmořského světa
Mít střechu nad hlavou - to je problém, se kterým se potýká mnoho mladých lidí. Stejnou otázku řeší i mnozí tvorové z říše zvířat. Pevný domov pro ně znamená ochranu před dravci a klidné místo k odpočinku. Nejlépe jsou na tom ti, kteří si mohou svoji pohodlnou rezidenci nosit stále s sebou. Mezi takové domácí pány patří i poustevníčci, drobní korýši, se kterými se můžeme setkat v mořských akváriích i suchozemských teráriích.
Ocas za svobodu
Chovateli, který zatouží po novém přírůstku do svého ansámblu terarijních zvířat, znějí v hlavě samá exotická jména. Má si pořídit chameleóna, leguána nebo raději agamu? Někteří milovníci plazů však s úžasem zjišťují, jak zajímavé dokážou být nám dobře známé „obyčejné“ ještěrky.
Leguán zelený - dvoumetrový vegetarián
Kdo z nás by nechtěl vidět na vlastní oči pohádkového draka s ostny na hřbetě, šupinatou kůží a silnými čelistmi. A ještě lepší by bylo mít takového draka doma ochočeného. Někteří lidé si podobný sen skutečně splnili. Podělili se o svůj domov s dvoumetrovým leguánem. Tento ještěr má skutečně vizáž pohádkového draka, chutná mu však salát a na svého pána si bez problémů zvykne.
Monako
Oceánografické muzeum v Monaku je Mekkou milovníků života pod mořskou hladinou. Starobylé muzeum, jehož základní kámen byl položen na konci devatenáctého století, se může pochlubit stovkami tisíc exponátů. Více než milión lidí ročně sem však přichází obdivovat především vyhlášená akvária s mořskými živočichy.
Jak se fotí zvíře
V přírodě platí jedno základní pravidlo - za přesně daných podmínek, stálé teploty, vlhkosti a tlaku vzduchu se každý živočich chová tak, jak se mu právě zachce. Fotografování zvířat proto tak trochu připomíná prohlídku muzea kuriozit. Nikdy nevíte, na co narazíte za rohem a co se stane v příští minutě.
Květy podmořských zahrad
Mořští koráli připomínají rozvětvené keře nebo žilnaté listy. Sasanky zase vypadají jako pestré rozevřené květy. Spolu tvoří podmořský prales korálového útesu. Navzdory své zdánlivé křehkosti a nehybnosti nepatří tito tvorové mezi rostliny, ale řadí se k živočichům. Nejsou to žádní beránci - jsou to nebezpeční lovci mořských vod.
Pět a půl metru hada
Jméno hroznýš přesně vyjadřuje pocity, se kterými většina lidí na tyto obry hadího světa pohlíží. Není však málo těch, kteří zjistili, že život s krajtou či hroznýšem zase tak hrozný není. Mohou se z nich totiž stát hrozně dlouzí domácí mazlíčci.
Osminozí tuneláři
Pro většinu lidí jsou zosobněním hrůzy a nejhorších nočních můr. Když se s některým z nich průměrný člověk setká, naskočí mu po těle husí kůže. Přesto však stoupá počet těch, kteří si z nich udělali domácí mazlíčky. Zjistili, že v sobě tito tvorové ukrývají nevšední krásu a prožívají zajímavé životní příběhy. Řeč není o nikom jiném než o obrovských pavoucích - sklípkanech.
Bazilišek není drak
Středověká mytologie se jen hemží tvory, při jejichž spatření by asi člověku tuhla krev v žilách. Většina z nich naštěstí žije jen ve světě pověr a pohádek. Mezi takovými výplody lidské fantazie narazíme i na jméno bazilišek. Na rozdíl od draků a vlkodlaků však tito tvorové skutečně existují. Neumějí sice plivat oheň ani zabíjet pohledem, zato však mají tajemný vzhled a pestré životní zvyky. Snad proto si našli cestu do terárií milovníků přírody po celém světě.
Svět vzhůru nohama
Slunce zapadá a do místnosti se vkrádají večerní stíny. Rozsvěcejí se elektrické lustry a lampy. Náhle se u otevřeného okna cosi pohne. Drobný ještěr s krásnýma velkýma očima vyběhne svižně po stěně vzhůru a usadí se na stropě hlavou dolů v kruhu světla, kde čeká na světlem zmámený hmyz. Zdá se, jakoby na něj ani v nejmenším nepůsobil všemocný zákon zemské přitažlivosti. Užaslým divákům přišel předvést své umění jejich malý podnájemník - gekon.
Žebra místo jehel
Příroda je plná nástrah a pastí. Silnější požírá slabšího a ten se zase snaží uniknout. Vzájemné vztahy mezi živočichy proto připomínají nikdy nekončící závody ve zbrojení. Některé obranné vynálezy zvířat jsou natolik bizarní, že převyšují představivost i těch nejodvážnějších snílků. Jeden nenápadný obojživelník vráží například do těla nepřátel svá vlastní žebra!
Pouštní lovec
Život v pouštích střední Asie není žádný med. Zvířata, která zde přežívají, musejí mít opravdu tuhý kořínek. Mezi takové pouštní harcovníky patří i gekončík noční (Eublepharis macularius). Jeho nenáročnost z něj činí ideálního chovance pro začínající teraristy.
Motýli korálových moří
Klipky, pestré rybky korálového útesu, jsou zosobněním nádhery a barevných kreací života mezi korály. S rozmachem mořské akvaristiky se nezřídka dostávají i do péče milovníků mořského života. Přestože jsou však tak krásné, patří mezi ty nejnáročnější svěřence.
Stromoví akrobati
Žáby nepřipadají většině lidí zrovna jako zvířátka k pomilování. Řekne-li se však rosnička, je to hned něco jiného. Tuto zelenou, jakoby čerstvě nalakovanou žabku zná snad každý. Lidé odedávna věřili, že jsou rosničky nadané neobyčejnými schopnostmi. Podle starých pověr umějí totiž předpovídat počasí. Skleněná láhev s jedním z těchto obojživelníků proto nesměla chybět na žádné selské usedlosti. I když rosničky žádnými meteorology nejsou, stali se díky lidovým pověrám nejstaršími terarijními živočichy u nás.
Draci ze starého světa
Agama není žádné exotické zaklínadlo, ale jméno početné skupiny ještěrů, kteří osídlili všechny kontinenty Starého světa. Agamy se přizpůsobily rozličným prostředím a jsou proto velice různorodé. Mnoho z nich nachází svůj domov v teráriích.
Obrněnci sladkých vod
Mnozí z nás při každoroční dovolené u moře obdivují mrštné kraby lezoucí po kamenech v mořském příboji. Mít tak několik z nich doma v akváriu - to by bylo něco! Chov mořských živočichů však znamená mít po ruce nákladné a poměrně složité zařízení. Někteří krabi se naštěstí naučili žít ve sladké vodě a daří se jim tedy dobře i v obyčejném akváriu s trochou vody a souší k odpočinku. Lze mezi nimi dokonce najít i některé z nejkrásněji zbarvených druhů.
Žahavé objetí
Kdo by nechtěl alespoň jednou za život spatřit korálové útesy tropických moří? Potápět se mezi pestrobarevnými rybkami a vznášet se nade dnem porostlým nejpodivnějšími rostlinami a živočichy - to je snem mnoha lidí. Stát se mořským potápěčem je však pro nás, obyvatele vnitrozemského státu, poněkud obtížné. Někteří lidé to tedy začali dělat naopak - pořizují si malé kousky moře přímo do svých bytů.
Šípové žáby
Smrtící otrávené šípy či spíše šipky do foukaček jihoamerických Indiánů nejsou výmyslem spisovatelů dobrodružných románů. Původní obyvatelé amazonských pralesů je skutečně používali. Prudký jed, do kterého své střely namáčeli, jim poskytovaly drobné nádherně zbarvené žabky z čeledi pralesničkovitých (Denrdobatidae). Pro své krásné zbarvení i zajímavé chování si jich brzy povšimli i teraristé po celém světě.
Drobní rytíři tropických vod
Když se většiny akvaristů zeptáte, čím jejich koníček začal, většinou odpoví, že malým akváriem s pavími očky či mečovkami. Tyto nenáročné rybky zná snad každý. S úspěchem je mohou chovat i naprostí začátečníci. Jak už to však bývá, jsou tito plebejci akvárií jedněmi z nejzajímavějších rybek.
Oči na stopkách
Na hlemýždě se většina lidí dívá jako na obtížné škůdce, kteří pořádají gurmánské nájezdy na jejich zeleninové zahrádky. Jsou to však i zajímaví a velice zvláštní tvorové. Rozhodně stojí za to dozvědět se o nich něco víc. Poučná pozorování se dají dělat i v pohodlí vlastního obývacího pokoje. Plži jsou totiž vděční a nenároční domácí mazlíčci.
Klenoty sladkovodních akvárií
Terčovci patří mezi nejkrásnější sladkovodní akvarijní ryby. V akvaristické prodejně padnou do oka snad každému. Jejich koupi by si však měl nadšený chovatel důkladně rozvážit. Jsou to totiž nejen nádherní, ale i neobyčejně nároční chovanci.
Oživlé větvičky
Příroda je plná dravců slídících po kořisti. Jednou z nejlepších metod, jak se jim vyhnout, je zmizet jim z očí. Umění maskování je proto jednou z nejdůležitějších obranných dovedností. Někteří živočichové dovedli tuto kamufláž k absolutní dokonalosti. Když tedy spatříte, jak se jedna z větévek rostliny v teráriu vydává na pochod, netrpíte halucinacemi. Představila se vám jen mistryně v umění převleků - strašilka.
Magazine: Sirius
Stříbrný stín z říše ledu
Vysoko v Himalájích, ve výšce přes pět tisíc metrů nad mořem, není život žádný med. Těsně pod hranicí věčného sněhu se vítr prohání mezi holými skalami oživenými jen tu a tam zakrslými rododendrony. Kdo si pustí zimu pod kůži, toho zde čeká rychlá smrt. Nejlepší ochranou před zmrznutím je hustý teplý kožich. Ten umožňuje v těchto nehostinných podmínkách přežít i nádherné velké kočce - levhartu sněžnému. Jeho krásná srst se však zároveň stala i levhartovým prokletím. Zalíbila se totiž ještě nebezpečnějšímu živočichovi - člověku…
Tuneláři světa
Severoamerické prérie se svou rozlohou mohou měřit snad jen s největší pouští světa Saharou. Tak velký životní prostor svádí ke skutečně megalomanským projektům. Snad proto zde vznikají největší „města“ v říši zvířat. Budují je příbuzní našich veverek, jako menší králíci velcí psouni prérioví (Cynomys ludovicianus). Své architektonické dílo ukrývají pod zemí - hloubí totiž spleť nor a obytných komor, kde vedle sebe žijí jednotlivé psouní rodiny. Píle těchto malých tunelářů nezná hranic. Největší kolonie, kterou vybudovali, se nacházela v Texasu. Byla 360 kilometrů dlouhá, 150 kilometrů široká a obývalo ji více než 400 miliónů psounů. Toto město bylo tedy skoro stejně velké jako celá Česká republika!
Bílý král Arktidy
Severské zimy na Aljašce a v okolí Hudsonova zálivu jsou opravdu drsné. Dlouhé měsíce mrazů a sněhových bouří přežijí jen ti, kteří jsou na polární podnebí skutečně dobře připraveni. Mezi taková zvířata patří i nekorunovaný vládce ledových pustin okolo severního pólu - lední medvěd.
Magazine: Země světa
Vesnice, která neexistuje
V dnešní uspěchané době má člověk pocit, že kolem něj čas přímo letí. Shon moderního života ponechává jen málo prostoru pro vnímání krás okolního světa a tvořivou činnost. Přímo v srdci turisty nabité Ligurské riviéry poblíž města San Rema však existuje místo, kde se čas zastavil. Zvláštní, přímo magický klid obklopuje malebné zříceniny starých domů obrostlých popínavými rostlinami a nekonečný proud aut na nedaleké dálnici je jen neskutečným odleskem nočních můr jiného světa. Nikoho moc nepřekvapí, že na tak zvláštním místě žijí i neobyčejní lidé. Jsou to sochaři, malíři, básníci nebo hudebníci, zkrátka umělci z nejrůznějších zemí celé Evropy.
Olivy, víno a genialita
Renesanční Itálie byla rájem umělců, myslitelů i vynálezců. Lidé začali znovu objevovat myšlenky starých Řeků a Římanů. Dívali se na svět kolem sebe novým pohledem nespoutaným tisíciletou nadvládou církevních dogmat. Jedním ze středisek tehdejšího vzdělání bylo i Toskánsko. Cílem učenců se stávala hlavně velká a proslulá toskánská města jako například Florencie nebo Pisa. V kopcích mezi nimi se však skrývá malé nenápadné městečko, jehož jméno zná dnes snad každý. Dalo světu jednoho z největších renesančních géniů.
Žhavé zážitky z jícnu sopky
Jižní Itálie se může pochlubit mnoha krásnými a zajímavými věcmi - křišťálově čistým mořem, starobylými městečky s úzkými uličkami a neopakovatelnou atmosférou nebo létem osvěženými kalábrijskými horami. Podobná zákoutí však můžeme najít na mnoha místech Evropy. Kalábrie se Sicílií mají však v rukávu schovaný trumf, který z těchto italských provincií činí v rámci našeho kontinentu místa vpravdě unikátní. Právě zde se můžeme setkat tváří v tvář se silami, které utvářely a dodnes mění povrch celé naší planety.
Procházka oceánem
Pestrobarevné korálové rybky, sépie měnící barvy, fantastické korály a žraloci v obřím akváriu jsou lákadla, kterým nelze odolat. Návštěvník, který se za nimi vydá, nestačí žasnout. Nemusí se při tom učit zacházet s potápěčskými přístroji ani podnikat riskantní výpravy do hlubin slaného živlu. Prohlídku podmořských skvostů si může vychutnat v pohodlí na suché zemi. Stačí zajít do majestátní budovy Oceánografického muzea v Monaku. Více než devadesát akvárií zde nabízí úchvatný pohled do světa mořských živočichů. Tuto scenérii přichází ročně obdivovat téměř jeden milión lidí.
Magazine: Zvířata
Dvanáct kilometrů přírody
Právě tak dlouhý je Skiathos, malý řecký ostrůvek v Egejském moři. Ztrácí se mezi několika stejně nepatrnými ostrovy Severních Sporád a po jediné asfaltové silnici, která vede podél jižního pobřeží, dojde hbitý chodec z jednoho konce ostrova na druhý za dvě hodiny. Člověku, který má rád přírodu, však poskytne tento kousek zeleně obklopený mořem povyražení na celé týdny.
Sláva a pád pruhovaných koní
Pohled na početná stáda zvěře, která se popásají na afrických savanách, musí nadchnout každého milovníka přírody. Mezi gazelami, žirafami, pakoni a dalšími antilopami se obzvlášť pěkně vyjímají skupinky černobíle pruhovaných zeber. Se svým krásným šatem tvoří skutečné ozdoby africké přírody. Pruhovanou módu si však nezvolily jen tak z rozmaru. Jejich pruhy jsou pro ostražité zebry zárukou přežití.
Okřídlené podběráky
Shánění potravy je jedním z nejdůležitějších úkolů všech živočichů. Každý z nich si však z bohaté nabídky svého životního prostředí vybral jiný zdroj obživy a musel proto vyvinout svůj vlastní způsob, jak svou oblíbenou pochoutku získat. To, že se jednotlivé druhy zaměřily na odlišné potravní zdroje, umožnilo mnoha druhům živočichů obývat společný biotop a přitom si při honu za obživou vzájemně nekonkurovat. Obrovskému spektru možné potravy také odpovídá mnoho technik jejího sběru či lovu, z nichž některé jsou v pravdě unikátní a velice zajímavé.
Hadí doupě
Někdo chová kočky, jiný zase papoušky nebo akvarijní rybičky. Žijí mezi námi však i lidé, kteří se zamilovali do živočichů, ke kterým cítí příchylnost jen málokdo. Když je jejich láska dostatečně silná a vytrvalá, může jim pomoci zařídit si i vlastní zoologickou zahradu. Jedna taková soukromá minizoo vyrostla i v příhraničním německém městě Regensburku. Nese hrdý název Reptilienzoo a jak již její jméno napovídá, jsou zde k vidění zástupci starobylé třídy plazů. Mezi ostatními zajímavými zvířaty snad nejvíce vyniká fascinující kolekce jedovatých hadů.
Oživlé jeřáby
Řekne-li se Afrika, jeden z prvních obrazů, který většině lidí vytane na mysli, bude asi hlava na dlouhém skvrnitém krku vykukující z hájku deštníkovitých akácií. Krátké vysoké tělo a dlouhé štíhlé nohy dotvářejí obraz tohoto zvláštního a nezaměnitelného zvířete. Jedná se samozřejmě o žirafu (Giraffa camelopardalis), nejvyššího savce, který se v současné době prochází po povrchu naší planety. Početně zastoupená čeleď žirafovitých se objevila v třetihorách a její zástupci obývali většinu kontinentů starého světa. Poslední zbytky této zajímavé čeledi přežily do dnešních dnů pouze na africkém území a staly se tak jedním z nejznámějších symbolů Afriky.
Zelení stromoví akrobati
Chovateli, který chce začít s chovem žab, padne pravděpodobně při výběru v teraristické prodejně do oka některý z pestrých druhů rosniček. Takový terarista má potom opravdu z čeho si vybírat. Vždyť v tropickém a subtropickém pásmu téměř celého světa žije skoro 500 druhů těchto nádherně zbarvených klenotů přírody. V zajetí se samozřejmě běžně chová jen několik nejznámějších zástupců čeledi rosničkovitých, se vzrůstající oblibou teraristiky jich však stále přibývá. Stejně jako ostatní exotičtí tvorové si i žáby našly cestu do lidských příbytků v poměrně nedávné době. Ovšem s jednou výjimkou - již odedávna si lidé doma drželi v lahvích s žebříčkem rosničky. Věřili, že podle toho, jak vysoko na žebříček rosnička vyšplhá, je možno předvídat počasí. Díky této pověře se rosničky staly pravděpodobně nejstaršími živočichy chovanými v teráriu.
Žahavý domov
Korálový útes obývá obrovské množství druhů rostlin a živočichů, kteří vytvářejí neobyčejně složitý celek. Jednotlivé jeho části jsou pospojovány komplikovanou sítí vzájemných vazeb a vztahů, mezi nimiž lze nalézt mnoho příkladů vzájemného přizpůsobení se a oboustranně výhodného chování různých organismů. Učebnicovým, nicméně velmi zajímavým příkladem je soužití mořských sasanek s nejrůznějšími živočichy, kteří se uchylují pod ochranu jejich žahavých chapadel.
Nejen ryby tvoří akvárium
Nezastupitelnou úlohu ve společenství živočichů korálového útesu hrají krevety a garnáti. Tito vesměs drobní nádherně zbarvení korýši patří mezi nejoblíbenější chovance mořských akvárií, a to nejen pro svůj zajímavý a atraktivní vzhled, ale i proto, že v nádrži stejně jako v přírodě odstraňují ze dna a z vody drobné částečky potravy, které by mohly vodu v akváriu snadno znečistit. Mnohé druhy garnátů si dokonce osvojily zajímavý způsob obživy - živí se totiž vnějšími parazity ryb. Hledají je mezi jejich šupinami, na ploutvích, prohlížejí i oči čištěných ryb a nebojí se pro chutné sousto zabloudit ani do jejich tlamy nebo do žaber. Tato čistící služba je rybám velice příjemná a je pro ně samozřejmě i užitečná, a proto se nezřídka stává, že čekají před úkrytem čistící krevety v celých skupinkách. Když na ně přijde řada, připlují až těsně ke skále, dovolí garnátovi vykonat podrobnou prohlídku svého těla a dokonce mu jeho práci usnadňují tím, že se různým způsobem natáčejí a otvírají tlamu a skřele, aby se čistič snadno dostal na všechna místa jejich těla. Čistící krevety obývají jedno a totéž místo, takže ryby vždy vědí, kam se mají vrátit, zatouží-li znovu po očistě svého těla. Výrazné zbarvení garnátů - čističů slouží rybám jako signál k tomu, aby se připravily k prohlídce, a také jim usnadňuje nalezení čističe. Poměrně častým vzorem ve zbarvení těchto krevet jsou červené a bílé podélné pruhy.
Korálový útes na sídlišti
K nedělní pohodě mnoha lidí neodmyslitelně patří odpolední posezení u kávy před televizní obrazovkou. Učiněným balzámem na přepjaté a unavené nervy se potom stává sledování dokumentárního pořadu o životě v přírodě. Pohled do zákulisí života rozličných tvorů obývajících naši planetu uklidňuje i fascinuje zároveň. Nejpůsobivější přitom bývají výlety s kamerou do světa barev, světla a stínů, který člověka obklopí po ponoření pod hladinu oceánu. Zvuky se ztlumí, barvy dostanou namodralý nádech a muži oblečení do speciálních obleků s ploutvemi na nohou a maskami na obličeji se pohybují tekutým živlem ve zdánlivém rozporu se základními poučkami o zemské přitažlivosti, kterým se každý suchozemec učí vlastními bolestnými zkušenostmi od nejranějšího dětství. Před zraky televizních kamer i diváků se v nekonečném sledu míhají pestrobarevné korálové rybky, ve skulinách u dna se ukrývají červení garnáti a mezi balvany číhají na svou kořist dravé murény. Kdo z nás by v té chvíli nezatoužil zažít podobné dobrodružství na vlastní kůži, moci se po libosti vznášet nad útesem a zahánět drobné rybky do jejich úkrytů mezi korály? Zdaleka ne každý milovník podmořského světa je však školeným potápěčem, který má to štěstí a možnosti si tento sen doopravdy splnit. Nemůže-li Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. Čím dál více lidí, kteří si nemohou dovolit vycestovat za poznáváním podmořských krás na pobřeží tropických moří, nebo takoví nadšenci, jimž by se po pestrých barvách korálového útesu po zbytek roku stýskalo, si přenášejí kousek tohoto jedinečného a životem překypujícího prostředí přímo domů do svých bytů. Metody chovu mořských organismů v zajetí se stále zdokonalují, prohlubují se poznatky o jejich životě a potřebách. Spolu s tím se jejich chov stává dostupným i pro soukromníky, a tak se s nádržemi obydlenými zástupci zvířeny korálového útesu můžeme kromě zoologických zahrad a oceanárií stále častěji setkat i v domácnostech chovatelů. Tak si své místo na slunci získala mořská akvaristika.
Pestrý život mečovek
Mezi ryby, které zná snad každý akvarista, patří pestře zbarvené rybky s dlouhými špičatými mečíky vybíhajícími ze spodní části ocasní ploutve. Nechybějí v akváriu žádného ze začínajících chovatelů. Většina zkušenějších akvaristů vám jistě potvrdí, že se mečovky, jak se tyto rybky jmenují, pro začátečníky hodí opravdu výtečně. Nejsou totiž náročné na tvrdost vody, zhltnou poslušně většinu nabízené potravy od živých nítěnek po sušené vločkové krmivo pro akvarijní ryby a dobře se množí.
Jedovaté drahokamy pralesa
Odhaduje se, že amazonské deštné pralesy skýtají domov více než třem čtvrtinám všech rostlinných a živočišných druhů obývajících naši planetu. Mezi tímto ohromujícím počtem organismů lze najít mnohé jedinečné zástupce živočišné říše, kteří prožívají stejně jedinečné a zajímavé životní příběhy. Ve snaze obstát v neustálém soutěžení o přežití a zachování rodu obsadili živočichové všechny typy biotopů, které jim prales nabízí. Rozmanitá mozaika prostředí dala vzniknout mnoha ojedinělým přizpůsobením a způsobům chování. Ty dohromady vytvářejí pestré a složité strategie, které umožňují všem živočichům v přeplněném prostoru pralesa úspěšně přežít.